Volejbal spojuje. Nejen v Dřevenici ve stanu. Volejbal spojuje přátele, páry, rodiny. VolejbaLOVE. Láska může být milenecká, sourozenecká, mezigenerační, ale láska může znamenat i respekt k někomu, s kým dlouhodobě pracuji, nebo kdo mě vedl během volejbaLOVE kariéry. O těch všech, o nás, budeme psát.

Puk v síti aneb život Šelmy Soni Mikyskové a jihlavského Vojáka Michala Poletína

  1. Kdy jste si sebe poprvé všimli? Jak jste k sobě našli cestu?

Soňa: Poprvé jsme se viděli u nás na chalupě. Naši tátové se znají už dlouhá léta, ale Michala jsem poznala až tam. Bylo to asi 2 týdny, než jsem odlétala do Ruska. Půl roku nic a pak mi zničeno nic napsal. Tak jsme si chvíli psali, přiletěl za mnou na pár dní do Ruska. Když jsem po tom přijela domů na prázdniny, tak jsme se občas vídali. A pak mi navrhl, abychom spolu jeli na dovolenou a tam to celé začalo:)

Michal: Potkali jsme se u Sonina táty na chalupě. Naši tátové se znají už dlouho, ale my se potkali poprvé až tam. Pak jsem jí po půl roce napsal a jel jsem ji navštívit do Ruska. Tam jsem ji zjevně očaroval :) Pak bylo pár měsíců namlouvání, až nakonec podlehla:)

2. Jakou máte domácnost? Hokejista, co se rád pere, a odrzlá volejbalistka?

Soňa: Občas máme doma Itálii:) Oba jsme horké hlavy.  Takže nějaké rozpory jsou, ale ty jsou za 5 min zapomenuty. Spíš, jak by řekl Míša, pracujeme hlasem:) Ale víc než hádek máme doma pohodu a srandu.

Michal: Hodně veselou:) Okolí z nás občas nemůže. Hodně se popichujeme a jsme hluční. Ale aspoň se nikdy nenudíme.

3. Co pro Vás znamenal sport ve 20 a co ve 30 letech?

Soňa: Tak ve 20 to pro mě znamenalo, že jsem přišla, zakroužila jednou rukou, pak druhou a mohla sem jít hrát. Teď po 30 je to dlouhý proces a hodně bolesti, abych aspoň za 40 min byla rozcvičená a mohla vydat nějaký výkon:)

Michal: Rozhodně to bolelo méně než teď:) Dostat se do formy na začátku sezóny mi teď trvá déle, než když mi bylo 18.

4. Byl ve Tvé kariéře moment, kdy sis myslel/a, že je konec? Že už to dál nepůjde?

Soňa: :) Ježiš těch bylo. Hlavně poslední 2 roky v zahraničí. Ale většinou to byla chvilková záležitost, do druhého dne jsem se zas kousla a byla v pohodě. Ale opravdu končit jsem nechtěla.

Michal: Vážnější zranění se mi naštěstí po celou dobu vyhýbají. Tudíž z tohoto pohledu ne. Ale v dnešní době bude velký problém financování sportu a my nikdo nevíme, jak se to bude dál vyvíjet.

5. Kde se cítíš doma a proč?

Soňa: Tak domovů mám víc, ale doma, doma se cítím v Brně. Protože jsem tam vyrůstala, mám tam rodinu a kamarádky. A jsem tam zvyklá.

Michal: Bydlel jsem všude možně. Ale domov je jenom jeden, a to v Sobíně. Protože jsem tu vyrostl a mám tu rodinu a známé.

6. Kterou radu bys dala svému 20tiletému já? Co víš teď, a přála by sis, abys to věděla tehdy, protože by Ti to pomohlo?

Soňa: Asi bych svému 20tiletému já poradila, ať si užívá každý den a neřeší zbytečný kraviny a nevzteká se kvůli hloupostem. Možná by mé 20tileté já mohlo i víc šetřit:).

Michal: Svému 20tiletemu já bych poradil, ať se zkusí víc prosadit hráčsky v Kanadě a zkusit aspoň jednu sezónu tam.

7. Jak se vidíš za 20 let?

Soňa: Za 20 let? Tak to budu mít ještě nějaký roky do důchodu, děti budu mít už dospělé, tedy aspoň doufám. Takže se vidím, jak mám dobrou práci a budu si užívat život. S mým mužem budeme cestovat a chodit do lesa.

Michal: S dobrou prací, pěkným rodinným zázemím, se Soňou a velkým časem stráveným mojí oblíbenou myslivostí.

8. Je něco, na co ses Michala ještě nezeptala, a chtěla bys znát odpověď?

Soňa: Jo! Kde sakra tak dlouho byl a proč si mě už nenašel dřív:)

Michal: Ano, ale to si zatím nechám pro sebe ;)

Foto: Facebook a Instagram Soni Mikyskové a Michala Poletína