Volejbal spojuje. Nejen v Dřevenici ve stanu. Volejbal spojuje přátele, páry, rodiny. VolejbaLOVE. Láska může být milenecká, sourozenecká, mezigenerační, ale láska může znamenat i respekt k někomu, s kým dlouhodobě pracuji, nebo kdo mě vedl během volejbaLOVE kariéry. O těch všech, o nás, budeme psát.

Helena Havelková a Georg Grozer

1. Kdy jste si sebe poprvé všimli? Jak jste k sobě našli cestu?

Helča: Poprvé jsme se potkali s Georgem v Číně v Šanghaji v posilovně. Jelikož v tamní lize můžou být na každý tým jen dva cizinci, věř mi, že oceníš každou bytost, která jen trochu mluví aspoň anglicky. Přesně si pamatuju naši první konverzaci, díky které můj trénink v posilce trval asi 4 hodiny :) Mimo jiné mi vyprávěl, jak pro něj jeden z nej nahrávačů byl český Lukáš Ticháček.

Georg: Helenu jsem poprvé uviděl v Šanghaji, když vstoupila do posilovny. Nejdříve jsem si všiml jejích perfektních dlouhých nohou, sexy zadku, a tak jsem pokračoval výš a výš a zjistil jsem, že je i krásná. Hlavou mi hned proběhlo, jak můžu tady, v Číně, potkat kočku, které je tak úžasná?! Když jsme se navzájem představili, promluvila na mě svým neobvykle hlubokým hlasem, a byl jsem vedle, jak ta jedle. Perfektní ženská pro mě! Zašli jsme spolu na oběd, následovaly večeře a postupně jsme se sblížili 😊.

2. Jakou máte domácnost, temperamentní Češka a horkokrevný Maďar?

Helča: Sezónu trávíme každý ve svém týmu, léto už třetím rokem spolu v Budapešti. Charakterem jsme si hodně podobní, což má své výhody i nevýhody. Oba jsme hodně temperamentní a cílevědomí, takže pokud se pohádáme, jdeme do toho na 100 %, ale po pěti minutách už jakoby se nic nestalo. Co se týče domácnosti, tu máme rozdělenou: Georg mě nechává vařit svoji kuchyni (pokud se mu stýská po maďarské kuchyni, maminka mu občas něco přichystá), jinak on na sebe bere velkou zodpovědnost, co se týče domu a zařizovaní okolo, a za to jsem mu hodně vděčná.

Georg: Život s mojí princeznou je plný překvapení a nový zážitků. Vidím teď spoustu věcí z jiné perspektivy, užíváme si plnými doušky jeden druhého a krok po kroku také pracujeme na naší společné budoucnosti. Díky Helče jsem objevil něco, co jsem doteď neznal, dělá mě šťastným a silnějším, protože i ona je kombinací křehké holky, o kterou chci pečovat, a silné ženy, která zase dodává sílu mně.

3. Co pro Tebe znamenal volejbal ve 20 a co teď, jak se změnil Tvůj pohled?

Helča: Ve 20 jsem brala ohled hodně na sebe, ve 30 se k tomu začaly přidávat i další priority.

Georg: Pro mě se nic nezměnilo. Volejbal miluji celý můj život a přistupuji k němu pořád stejně, jen jsem trošku starší 😊. Ale teď navíc mám vedle sebe člověka, který tomu rozumí, necítím se osamělý a můžu s ním sdílet svou radost, ale i obavy a problémy, které profesionální kariéra přináší.

4. Byl ve Tvé kariéře moment, kdy sis myslel/a, že je konec? Že už to dál nepůjde?

Helča: Já sama jsem celou svojí kariéru nepochybovala ani nepřemýšlela, že bych s volejbalem chtěla skončit. Nejtěžší období byla období větších zranění, kdy je potřeba doslova dřít a vyšplhat se zpátky na vrchol, ale touha být stále nejlepší je doteď mým motorem.

Georg: Pro mě nepřípustná myšlenka! Jestli člověk takto začne přemýšlet, jediným řešením je kariéru ukončit, protože to znamená ztrátu motivace.

5. Kde se cítíš doma a proč?

Helča: Domovy mám tři: Liberec, kde je moje celá nejbližší rodina, v Praze u babičky a dědy a v Budapešti, kde je můj nový domov. Pokud mám vybrat jedno, Liberec zůstane při příjezdu navždy něco víc.

Georg: Žil jsem na mnoha místech, ale Maďarsko pro mě bude vždycky srdcovka.

6. Kterou radu bys dal/a svému 20tiletému já? Co víš teď, a přál/a by sis, abys to věděl/a tehdy, protože by Ti to pomohlo?

Helča: Ráda bych spolupracovala od začátku s mentálním coachem, myslím, že by moje kariéra a některé moje myšlenkové pochody byly ještě lepší, uspořádanější.

Georg: Dobrá otázka a rád bych v rámci odpovědi chtěl vzkázat mladým hráčům: Nic není nemožné. Makejte na sobě, nekňučte, chtějte si plnit své sny! Jednou se vzbudíte a zjistíte, že jste nic nevzdali a nepodcenili a Váš cíl máte na dosah. Poslední věc, kterou mám na srdci je, aby si užívali volejbalu každý den a naplno. Není přeci nic krásnějšího, než že trávíme dny hraním našeho milovaného volejbalu, který se kromě koníčku stal i naším zaměstnáním.

7. Jak se vidíš za 20 let?

Helča: Se splněným snem, kterým je dostat se na olympiádu, a minimálně se dvěma mini Jiříkama (Georginama) 😊.

Georg: Doufám, že se budu aktivně pohybovat ve sportu, a v osobním životě budu dělat moje nejdražší šťastnými a budu si nadále plnit své sny.

8. Je něco, na co ses Georga/Helči ještě nezeptal/a, a chtěl/a bys znát odpověď?

Helča: Máme ve vztahu pravidlo, říkat si všechno, takže vlastně ani nemám :)

Georg: Máme takový vztah, že i když je potřeba probrat něco, co nám není příjemné, řekneme si to. Všechno řešíme na rovinu a nemáme před sebou tajnosti.

Foto: archiv Heleny Havelkove