U nás v redakci si stojíme za tím, že když se řekne A, mělo by se říct i B. Proto přikládáme rozhovor, kde se k celé věci vyjadřuje předseda Zemánek. Bylo to v pořadí druhé vyjádření k tomuto tématu. To první dala smečařka Michalíková Deníku zhruba týden zpět. My vám oba rozhovory dáváme na jedno místo, ať si názor uděláte sami.

Vyhazov byl velký šok. Chvíli se mi zhroutil svět, přiznává Michalíková

Nečekaný vyhazov ze dne na den stále ještě rozdýchává volejbalistka Martina Michalíková. Stabilní opora VK UP Olomouc se stala, stejně jako další dvě cizinky, obětí zužování kádru z důvodu šetření. „Bylo to ráz na ráz: Končíš, tady nám podepiš výpověď a dneska už nechoď na trénink. To mě docela zklamalo,“ líčí smečařka. Foto: DENÍK/Jan Pořízek

Řekněte, jak se vše seběhlo?
Bylo to docela nečekané a šokující. Nikdo nemluvil o tom, že by se měly udát změny. Když si mě pozvali na pohovor, tak jsem si nejdřív myslela, že je to z důvodu, že nám budou chtít sáhnout na peníze. Skutečně mi řekli, že finanční problémy v klubu jsou, že z toho důvodu budou zužovat kádr a že musím z kola ven, protože jsem byla po operaci a ve fázi rekonvalescence.

Ta probíhala jak?
Vše šlo dobře, operace proběhla v pořádku a dohoda byla taková, že to nebudeme chtít uspěchat. Směřovalo to k tomu, abych byla v listopadu připravená na Ligu mistryň. Když v září začala domácí soutěž, tak to ještě nebylo ve fázi, kdy bych byla na sto procent připravená. Teď mi ale řekli, že končím a že si nechají jen základní sestavu, ve které jsem v tu chvíli nebyla. Ostatní drahé hráčky, že půjdou pryč. Byl to velký šok.

A taky zklamání?
Všichni ví, že jsem tam byla dlouho a že mám v klubu něco za sebou. Šokovalo mě, že nebyl žádný plán B, žádná jiná varianta, jako třeba snížení peněz. Bylo to ráz na ráz: Končíš, tady nám podepiš výpověď a dneska už nechoď na trénink. To mě docela zklamalo.

Nezkoušela jste ještě vyjednávat?
Já jsem s nimi v tu chvíli tuhle dohodu uzavřela. Napadlo mě, že se budu bránit a hádat se, ale na druhou stranu jsem si říkala, že než tam být za situace, kdy by třeba nechodily peníze a já bych musela dál trénovat zadarmo, tak si teď říkám, že jsem volná hráčka a můžu se poohlížet po jiném klubu. Kdybych byla dál pod smlouvou, tak bych chodila třeba zadarmo na tréninky a nemohla si hledat jiné angažmá. Z toho důvodu jsem se s nimi do boje nepouštěla, rozloučili jsme se a tím to mezi námi skončilo.

Předpokládala jste, že vás v klubu berou jako oporu a olomouckou stálici a že se vám tohle stát nemůže?
Abych to řekla upřímně, já jsem ten klub už považovala za svůj mateřský, i když nejsem odchovankyně Olomouce. Tady jsem byla nejdéle a všechny moje poslední vzpomínky mám právě z tohoto působení. Vždycky jsem o nich mluvila stylem, že kdybych i na chvíli odešla jinam, nebo šla třeba na mateřskou, tak Olomouc je klub, kam se vždy můžu vrátit. Tady tím se to ale všechno úplně změnilo. Najednou jsem byla na chvíli slabší kus a hned bylo zapomenuto to vše dobré, co jsem tam odvedla. Vykopli mě na ulici ze dne na den, bez svědomí. Asi bych měla přehodnotit svůj vztah k tomuto klubu, protože jsem si myslela, že oni ten vztah ke mně mají stejný. Teď se ukázalo, že to tak asi není.

Cítíte zároveň křivdu?
Říkala jsem si, že by bylo hezké ukončit kariéru v olomouckém klubu, ale během deseti minut se to všechno změnilo. Teď si nedovedu představit situaci, že bychom spolu seděli a domlouvali se na podpisu nové smlouvy. To je teď aktuální pocit, který se může změnit, ale je to docela křivda. Myslím si, že jsem klubu v minulosti vyšla vstříc i na úkor svého zdraví.

Povídejte.
Když jsem už v prosinci věděla, že mám ruku ve špatném stavu a bylo by lepší jít hned na operaci. Ale situace v týmu nebyla ideální a dávali mi najevo, že bych tam měla být a moje absence by byla hodně dramatická. Možná kdybych šla na operaci hned, tak bych teď už byla dávno stoprocentně připravená, byla bych v základu a nebyla bych to já, koho by vyhodili… Ale loni jsem si říkala, že je v tom nemůžu nechat, že mě potřebují. Neberu to tak, že bych toho litovala, ale ty pocity možná ještě přijdou.

Vy jako velmi pozitivní člověk nyní vyprávíte převážně veselým tónem. Zamávalo to přesto s vámi?
Jsem pozitivní, to mě drží nad vodou ve všech blbých situacích v životě (usmívá se). Ale nebudu lhát, že bych po tom rozhovoru nevylezla ven z haly a úplně se z toho nesesypala… Seděla jsem hodinu v autě a brečela jsem. Nevěděla jsem, co dál. Když se tohle stane za normální situace po sezoně, tak má člověk další dva tři měsíce na to, aby si domluvil angažmá jinde. Ale když se to stane v době, kdy je koronavirus, kdy se lidi spíš propouštějí než nabírají a nikdo neví, co bude, tak se člověku opravdu docela zhroutí svět. Já teď opravdu nevím co bude… Přebrala jsem si to v hlavě, beru to tak, že je to sport a není to konec světa a dívám se na to i z pohledu, že teď v koroně se lidem dějí i horší věci. Je logické, že sporty půjdou ke dnu jako první.

Řídíte se heslem, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Když se zpětně dívám na pohovor, kdy mi vyprávěli, jaká je situace, tak jsem pochopila, že nastanou možná ještě větší problémy a já jsem tu potápějící loď opustila jako první. Když se na to budu dívat z pozitivního hlediska, tak jsem sem možná první zachránila (usmívá se). Jsem sama zvědavá a budu sledovat, jak to tam teď bude fungovat, protože budou mít hodně těžké časy.

Jaká byla reakce vašeho okolí?
Hodně lidí mi volá, nechápou to. Já jsem byla v takovém šoku, že jsem poprvé v životě nemohla ani mluvit, což je u mě na pováženou… Co mě mrzelo a co jsem taky během té schůzky řekla, že jsem byla jediná Češka, která tady po těch letech zůstala a jediná holka, která bydlí v Olomouci. Chtěla jsem tady zůstat, věděli, že se mnou můžou počítat do dalších let. Ale vyhodili mě a nechali si tady osm cizinek, které, když půjde do tuhého, se sbalí a odletí a na nějakou Olomouci si už nikdy nevzpomenou. Oni se ale rozhodli takhle a mě nezbývalo, než to respektovat.

Máte už představu, jakým směrem se budete ubírat?
Potřebovala jsem to nejdřív trochu vstřebat, ale musím upřímně říct, že teď nemám další plány. Teď jsem si dávala v hlavě všechno do kupy a nevím. V současné době je těžké něco řešit s kluby z české soutěže. Liga stojí a nikdo neví, kdy se rozjede, nikdo neví, jaké budou finanční podmínky. Teď někomu volat a řešit novou smlouvu… Všichni sice ví, že jsem po zranění, ale tu ruku mám už zdravou a věřím, že mám jméno, díky kterému by po mě nějaký klub určitě sáhl. Ale ta situace je opravdu na nic, proto jsem intenzivně nezačala pátrat. Kluby se to dozví, a když budou mít zájem, tak se ozvou.

Lákalo by vás zahraničí?
Já jsem vždycky zahraničí odmítala a vždycky jsem argumentovala školou. Tu jsem ale letos dodělala, takže mi tenhle důvod už vypadl (usmívá se). Napadlo mě to, ale je teď opravdu zvláštní pocit, že bych měla přemýšlet v této době o odchodu do ciziny. Určitě neříkám ne, stát se to může.

Nabízelo se by se Polsko, kde se hraje kvalitní soutěž?
Všichni ví, že žiji s fotbalistou (Tomáš Zahradníček, pozn. red.) ze Sigmy a kdyby se nám povedlo odejít spolu, protože jsme oba v kariéře už někde dál, tak by to byl takový vrchol – vyzkoušet si zahraničí. Já jsem sice obešla pár klubů v Česku, ale nikdy jsem nevypadla do ciziny. On je celou dobu jen v Olomouci. Pro nás oba by to bylo něco jiného, že bychom si to odškrtli (usmívá se). Teď ale plán není žádný.

Autor: Miroslav Mazal
Zdroj: olomoucky.denik.cz

Šéf volejbalistek UP Jiří Zemánek: Výpovědi byly v pořádku

Olomoucká sportovní veřejnost v posledních dnech velmi emocionálně reagovala na zprávy z tábora extraligových volejbalistek Univerzity Palackého Olomouc. Klub musel z ekonomických důvodů v době koronavirové krize rozvázat smlouvy s trojicí hráček – českou smečařkou Martinou Michalíkovou, americkou blokařkou Olivií Kofieovou a chorvatskou nahrávačkou Jovanou Gogićovou. „Každý manažer firmy, jakou profesionální sportovní klub ve své podstatě je, by jednal stejně. Zájmy celku a jeho zachování jsou přednější než dílčí zájmy jednotlivce. Ukončení všech smluv bylo navíc zcela logické a promyšlené po všech stránkách,“ je přesvědčen předseda VK UP Olomouc Jiří Zemánek.

Takže si za svým rozhodnutím stojíte?
Samozřejmě! Podívejte se jen, jak vypadá aktuální volejbalová sezona. Domácí extraligová soutěž je přerušená, sice se má v dohledné době znovu rozběhnout, ale nikdo neví, na jak dlouho a jestli se vše vůbec podaří dokončit. A podobně je na tom také Liga mistryň, do které jsme se letos kvalifikovali, což mimochodem považuji za velký a ne zcela doceněný úspěch. Už teď změnila svůj formát, kvůli čemuž se nepředstavíme domácím fanouškům. A bůhví, co bude dál. Oproti tomu stojí neúprosné ekonomické požadavky. Postavili jsme široký a silný tým, jenž měl uspět v obou soutěžích a jehož provoz stojí stovky tisíc korun měsíčně. To v situaci, kdy potenciální sponzoři lapají po dechu a podpora ze strany municipalit logicky slábne, není reálné v našich podmínkách udržet.

A nebylo tedy možné udělat potřebná opatření jinak?
To je bohužel úděl manažerů. Cíl je stanoven jasně: v tomto případě ušetřit potřebné prostředky a zajistit existenci klubu i do budoucna. Aby se v Olomouci hrál špičkový ženský volejbal a fungovala výchova mládeže a zároveň potřebné volnočasové aktivity pro děvčata všech věkových kategorií. Jenže cesty k tomuto cíli jsou různé. A úkolem manažera je jednu z nich zvolit. To je moje odpovědnost a té se nemůžu a nesmím zříct.

Klub tedy ukončil smlouvy se třemi hráčkami. Proč právě s nimi?
Situaci jsme si po poradě s trenéry a užším vedením vyhodnotili jasně. I pokud se sezona odehraje, a to není zdaleka jisté, musíme ji zvládnout s kvalitním, ale úzkým a tedy ekonomicky únosným kádrem. Což znamená šest hráček základní sestavy plus libero a k nim naše mladé talentované volejbalistky, které si rovněž zaslouží svou šanci. A kdy jindy než právě teď?

A samotný výběr?
Druhá nahrávačka Gogićová byla volba číslo jedna. Jedničkou je talentovaná česká reprezentantka Valková, dvě režisérky se do hry nedostanou a nadějné mládí na tento post máme. Tady byla úspora jasná. Blokařka Kofieová by se zase do základu neprosadila přes lepší konkurentky. V tomto případě je mi to lidsky opravdu velmi líto. Olivia se skvěle předvedla ve Šternberku, oblíbili si ji diváci i spoluhráčky, byla dobrou duší a motorem úspěšného týmu. Ale opět platí to, že je velmi slušně placenou profesionálkou, která s podobnou variantou legálního ukončení kontraktu vždy musí počítat.

Logicky nejprobíranější je konec oblíbené české smečařky Martiny Michalíkové, která byla u všech klubových úspěchů z posledních let.
Naprosto chápu. Martina byla „dívkou z plakátu“, fanoušci ji milovali, patřila k hvězdám nové éry našeho klubu. Jsou zde ale souvislosti, které jen povrchně informovaní lidé znát nemohou a v rozhovorech Martiny pro média se vcelku logicky neobjevily.

Které to jsou?
Není asi tajemstvím, že Martina je partnerkou ligového fotbalisty Sigmy Tomáše Zahradníčka. Ten se netají svou touhou po zahraničním angažmá, což je u českého fotbalového profesionála zcela pochopitelné. A Martina se zase nijak netajila tím, že by šla ven se svým partnerem. I to je lidsky pochopitelné, ale má smysl čekat, až se tak stane? A pak je tu ještě jedna věc.

Která?
Před minulou sezonou Martina podstoupila estetickou operaci, která nijak nesouvisela s její sportovní kariérou a budoucností. Tedy žádné zranění a jeho profesionální řešení. Kvůli rehabilitaci po tomto zákroku nastoupila zhruba o měsíc později do přípravy a možná ve snaze vše rychle dohnat se zranila. Od té doby už zhruba rok se svým hendikepem bojuje a vlastně neodehrála pořádně jediný zápas. Opět je to věc, jíž jako člověk a sportovec rozumím, ale jako pro manažera je pro mě taková smečařka na špičkové domácí a mezinárodní scéně nevyužitelná. Něco jako horník, který by nemohl rubat, ale třeba jen držet kahan se světlem svým kamarádům. Jak dlouho by asi v důlní společnosti vydržel? Profesionální sport je sice krásný a lákavý svět, zároveň jsou však jeho pravidla neúprosná.

Není přesto okamžité rozvázání smlouvy vůči ikoně olomouckého volejbalu příliš kruté?
Už z výše uvedených důvodů není. A když už jsme u té ikony… Martina se v Olomouci rozhodně hluboko zapsala, a pokud bude v budoucnu připravená a bude mít zájem, bezpochyby ji rádi znovu uvítáme ve svých řadách. Ovšem s tou ikonou. Pod tímto pojmenováním si představím úplně jiné hráčky. Třeba Janu Napolitano Šenkovou nebo Moniku Dedíkovou, která se po letech a na hraně zdravotního sebezničení dočkala vytouženého titulu a dnes je po zásluze součástí realizačního týmu. A byly tu i hráčky, které se s naším klubem identifikovaly daleko více, přesto ale končily své angažmá u nás ne zcela ideálně. Třeba Veronika Tinklová (za svobodna Gregorová), zdejší odchovankyně a dlouholetá kapitánka, která po skončení smlouvy podepsala nečekaně v Prostějově, i když od nás měla velmi slušnou nabídku. Nebo Darina Košická, další tvář týmu, jež odešla se svým partnerem a dalším fotbalistou Lukášem Kalvachem do Plzně a ukončila kariéru, přestože jsme s ní počítali dál a chtěli i na ní stavět. Také to je profesionální sport, v němž na sentiment není vždy úplně místo.

V jednom z rozhovorů o konci ve VK UP Michalíková zmínila, že jí výpověď nedával předseda Zemánek a že to bylo v celém procesu jedno ze zklamání. Co vy na to?
Tohle považuji za naprosto marginální a zbytečnou záležitost. Klub má svého ředitele, který zajišťuje jeho chod, za věci kolem áčka žen je zase zodpovědný hlavní trenér. Ti oba u jednání byli. Víte, pro mě je volejbal srdcová záležitost. U klubu působím spoustu let, mám zde řadu ze svých nejlepších přátel. V extralize působila i moje dcera a byla rozhodně talentovanou hráčkou s nadějnou budoucností, kdyby se nakonec nerozhodla jinak. Chci tím říct, že je to pro mě všechno dost emocionální. A jako manažer si musím uchovat čistou hlavu a odstup, abych se uměl rozhodnout správně. Proto se občas bráním osobnímu přístupu a jednáním, nechci se tím nechat ovlivnit. Osud holek mi není lhostejný, osud klubu je ale z dlouhodobé perspektivy důležitější. Chci poděkovat všem svým sportovním kolegyním a kolegům za jejich práci pro olomoucký volejbal. Kdyby to bylo možné, nikdy se s nikým z nich zdánlivě bezdůvodně loučit nebudu.

Autor: Adam Fritscher

Foto VK UP Olomouc