Už je to pár týdnů, kdy Vám Filip Humler v rozhovoru popsal svůj volejbalový a studentský život na univerzitě Hawaii. Tentokrát jsem se vrhl na opačné pohlaví a vyzpovídal Tizianu Baumrukovou, která momentálně hraje a studuje na univerzitě Saint John v New Yorku. Proč si vybrala Miami místo Střešovic, jaký je rozdíl mezi NJCAA a NCAA, jakých úspěchů dosáhla, nebo co přináší volebalistům takzvaná americká cesta se dočtete v obsáhlém rozhovoru.

Slyšel jsem, že jsi se do USA dostala tak trochu náhodou. Co je na tom pravdy?
To je pravda. V juniorkách mi bylo řečeno, že se se mnou budou počítat v ženách Olympu, což v tu chvíli byl můj sen, protože tam hrála moje sestra Verča Dostálová. Po mém posledním roce, asi už můžu říct, že naštěstí, mi pan trenér Mitáč řekl, že dvě nahrávačky má, a mě by poslal se “rozehrát” do Střešovic. V tu chvíli jsem měla jasno, že do Střešovic ne, to radši Miami, a to mi otevřelo dveře do světa.

Střešovice nebo Miami? To zní jako jasná volba, ale neříkej, že ta nabídka spadla z nebe. Jak se o tobě v americe dozvěděli, přece jen nejsme momentálně světová volejbalová bašta.                                              

Dost mi pomohl fakt, že jsem byla v kadetské i juniorské reprezentaci. Na šampionáty často jezdí američtí skauti, a už v průběhu juniorek mě pár škol kontaktovalo, ale nic, co by mě lákalo. Ten rozhodující faktor pro mě bylo mistrovství světa do 20 let v Portoriku v roce 2015. Tam hrála moje budoucí spoluhráčka a mistryně světa z Dominikánské republiky, doporučila mě trenérovi Benoitovi a on mě kontaktoval hned po mistrovství.

Pokud tvoje, v té době ještě budoucí, spoluhráčka vyhrála MS, tak to jsi asi dostala pozvánku do slušného týmu. Prozradíš nám jakou soutěž si hrála, jaké jste měli úspěchy?
S tím musím jen souhlasit. Vedle vítězky MS tam bylo libero ženského kolumbijského nároďáku, a všechny holky si prošly mládežnickými reprezentacemi. Soutěž na mé první dva roky v Americe byla NJCAA, kde jsme sezónu 2017 ovládly bez jediné prohry. A v sezóně 2018 jsme vyhráli State Tournament a v Nationals jsme postoupili až do finále. Suma sumárum, za 2 sezóny 66 vítězství a 2 prohry.

Po vítězném finale s Miami Dade College na State Tournament 2018

To zní až neuvěřitelně. Byla jsi první nahravačkou svého týmu. Odrazily se týmové úspěchy na tvých osobních?
Je to sen. Nejvíce z těch osobních cen si vážím nejužitečnější hráčky na Floridě, což nahrávačka dostane výjimečně a  1st Team All-American. To vše je ale spíš jen třešnička na dortu po těch týmových.

1. místo State Tournament 2017

Po dvou letech na Floridě jsi si balila kufry. Kam vedly tvé kroky?
Po zvážení nabídek moje další kroky vedly na St. John’s University do New Yorku, kde se hraje 1. divize NCAA. Byla to pro mě ta pravá výzva-výborný tým a prestižní univerzita.

Domácí zápas, sezona 2019

St. John’s University? Musela jsi do kostela?
Kostel na kampusu máme, ale povinně do něj nemusíme.


V New Yorku jsi druhou sezonu. Navázala jsi na úspěchy z Floridy, a potvrdila tak svou roli posily týmu?
Po velmi náročné sezóně se nám podařilo vyhrát naší Big East konferenci po 12 letech, která je velmi silně obsazená, a kde jsme porazily jak v semifinále, tak i ve finále týmy, které jsou v NCAA žebříčku v první dvacítce, a tím jsme si zajistili účast v NCAA turnaji, kam se dostane z celé soutěže jen 64 týmu. Je to vítězná vlna, na kterou věřím, že znovu v lednu navážeme.

Big East trofej, 2019

Jen pro představu kolik týmů hraje NJCAA a kolik NCAA?
V NJCAA je v té nejvyšší divizi 220 týmů a v NCAA je 330. NCAA má celkem 3 divize, takže ten počet týmu je obrovský, 330 pouze v té 1.


Takže první dva roky ve finále z 220 a ten další 64 z 1000?
Ty divize se mezi sebe nemíchají/nepostupuje a nesestupuje se- takže první 2 roky finale z 220 a ten další 64 z 330


Paráda. Mohla bys nám ty soutěže trochu popsat a vysvětlit rozdíly? Někdo možná nezná ani jednu.
NJCAA je takový dítě NCAA. Hlavní rozdíl je, že NJCAA je soutěž na 2 roky, po té se dá přestoupit do NCAA, což je nejvyšší liga, co se v tady může hrát. Rozdíl je samozřejmě taky herní, špička NJCAA se nedá srovnat se špičkou NCAA. NJCAA je ale rozhodně velmi dobrý rozjezd v Americe, alespoň pro mě byl.


Pročpak?
Už jsem dostala šanci hrát od prvního roku a po dvou letech byl můj rozhled po školách v NCAA byl úplně jiný a už s vyššími ambicemi , než kdybych šla z Česka rovnou do nejvyšší ligy.

St John’s, na sezonu 2021


Rozumím. Když už jsme u toho srovnávání. Jak to bylo s cestováním, tréninkem a profesionalismem?
V tréninku rozdíly pociťuji, profesionalismus je samozřejmě oproti NJCAA o stupínek výše. Největší rozdíl je v cestování. V Miami jsme jezdili po Floridě autobusem, a do letadla jsme se dostali jednou za sezónu směr na Nationals do Kansasu. V NCAA se St.John’s jsme na letišti každý druhý týden. Vloni jsme začali sezónu turnajem na Hawaii, pak jsme cestovali na zápasy do Nebrasky, Wisconsinu, Illinois,..

Píšeš, že jsi byla hrát na Hawaii. Potkala jsi se s Filipem Humlerem, o kterém jsme tady už psali?
Bohužel časový rozvrh to neumožnil. Ať je to kdekoliv, je vždycky hezký potkat někoho z Česka a zjistit jak se má.


Nezeptal jsem se na studium. Jak ti vyhovuje americké školství? Jaký je rozdíl mezi studiem v ČR a USA? Co z tebe vlastně bude?
Americké školství mi vyhovuje. Studium je hlavně zaměřené na různé projekty, hodně písemné formy, projev před více lidmi. A v mém oboru, sportovním managementu, je to hlavně o získávání pracovních kontaktů, aby přesun ze školy do práce byl pro studenty co nejjednodušší. V květnu ze mě bude bakalář.


Budeš v Americe, dokud nedostuduješ Masters?
Takovou možnost by byla škoda zahodit. Vše okolo toho je teď v procesu. Ale příležitost dostat plné stipendium a získat v USA MBA nepřijde každý den.


Komplikuje ti cestu ke vzdělání situace okolo korony?
Vůbec ne. Škola je s přísnými pravidly v provozu, a některé předměty mám online, což jsem si zvolila sama před semestrem. Taky ten 5. rok a možnost si dostudovat Master by bylo vlastně díky koroně.


To zní vlastně docela dobře... Jaký cíl máte do téhle sezony??
V téhle situaci bude formát sezóny vypadat jinak než obvykle. A bude hodně věcí nejistých, to ale nemění nic na tom, že chceme obhájit titul, a dostat se opět do NCAA turnaje.


Až dostuduješ, kam se chystáš za dalším dobrodružstvím?
Ráda bych dál objevovala nová místa. Hrát profesionálně někde v Evropě je pro mě cíl hned po škole.


Tak to ti budeme držet palce, ať to vyjde. Poslední otázka nakonec. Co ti Amerika dala a vzala a doporučila bys tvojí "americkou" cestu k profi volejbalu?
Děkuju moc! Amerika mi dala hrozně moc do života, nejen toho volejbalového. Poznala jsem spoustu lidí z různých prostředí. Jsem ráda, že jsem tenhle krok udělala, nebyl vůbec jednoduchý. Určitě bych to doporučila, je to jiná cesta a ne tolik známá k profi volejbalu, ale stojí za to.