Ivane, v prvé řadě gratulujeme k úspěšnému tažení v C19 Itálii vedoucímu ke stříbrné medaili našim mladým lvům do 18 - ti let. Už uplynula nějaká doba, emoce opadly a já bych rád několik myšlenek.

Jaký v Tobě zůstal pocit z celého turnaje? Co je ten hlavní pocit?

Tým, který se v nelehké koronavirové situaci dokázal na svůj vrchol dobře připravit! Ta nejistota byla opravdu složitá. Tým, který fungoval jako celek a každý plnil svoji roli. Tým, který prokázal svoji sílu po prvním nevydařeném zápase s Polskem. Tým, který obdivuhodně zvládl semifinále se sebejistým a silným Bulharskem. Realizační tým, který měl velmi profesionální a odborný přístup a současně si byl lidsky blízko. Asi mi již navždy zůstanou v paměti i všechna ta omezení spojená s koronavirem na místě v Itálii, jako i před samotným šampionátem.

Chtěl bych se pobavit o srovnání našich a ostatních týmů. Bylo něco, co rozdělovalo týmy na bedně a ty ne tolik úspěšné?

Evropská špička v této kategorii je vyrovnaná. Naším reprezentacím se v poslední době daří kvalifikovat se na tyto akce, ale již samotná účast mezi Top 12 je úspěchem (úhel pohledu). Jak to již bývá, tak jednotlivé týmy mají své pojetí hry, ale jedno je společné – kvalita zvládnutí individuálních herních činností. To je předpoklad. Týmy jako Bělorusko, Bulharsko mají snahu praktikovat silový, nátlakový volejbal. Absolutní špička jako Itálie, Polsko, Francie navíc přidávají vyzrálé herní pojetí. Velmi dobře již v tomto věku pracují s poměrem vynucených a nevynucených chyb ve hře. Jinými slovy, jsou trpěliví, šetří chybou v útoku i na servisu, bod si trpělivě připraví a počítají i s chybou, kterou může udělat soupeř nebo bod získají následnou obranou. Útočníci velmi dobře pracují s blokem soupeře (nahozené míče o blok, vytloukání bloku, zálivka…). Když to situace dovolí, tak pochopitelně tvrdě zakončují. K tomu všemu je potřeba technika individuálních herních činností, ale i jí umět je v herní situaci využít. My patříme ve zvládnutí individuálních herních činností k nejlepším, ale té „hernosti“ není nikdy dost a je potřeba se jí stále učit.

Určitě patříme k týmům, které mají dobře zvládnuty individuální herní činnosti. Tady jsme v úzké evropské špičce. To se projevilo již u ročníků 1997 (první markantní vzestup) 1999 a 2001. Jde nesporně o výsledek systémové práce. Určitě nezaostáváme ve výběru somatotypů. V průměru patříme k nevyšším týmům.

Jakou roli hraje v této kategorii servis?

Všechny týmy zpracovávají statistiky a taktické přípravy jsou prakticky totožné těm u dospělých kategorií. Statistika rychle odhalí slabiny přihrávky soupeře i parametry servisu. Jsou pochopitelně jedinci, kteří využívají razantní skákaný servis, ale hráči jsou i schopni měnit rytmus servisu (zkrácení, směry…) dle vývoje hry. Jako příklad uvedu Poláky, u kterých mají hráči i několik variant servisu (skákaný, plachta se všech variantách). Servis používají jako herní činnost, a ne pouze jako stereotypní uvedení míče do hry. Nesnaží se vyřešit každou situaci pouze razancí. Samotou kapitolou může být pojetí servisu v koncovkách setů nebo zápasů. Snahou je určitě dostat soupeře servisem pod tlak, ale kdo udělá více chyb většinou prohrává, pokud si rozumíme…

Co je nejčastější volba nahravačů? Nebo je to opravdu tým od týmu? Co naši?

Tak se to určitě říci nedá. Je to tým od týmu. Útočné herní systémy se již mnoho let zásadně nemění, nepřichází nic revolučního. Co se týče naší hry, tak je potěšitelné, že hrajeme stále více středem. Na ztrátu i na dohrávku. Můžete to být i tím, že nám blokaři dozrávají po všech stránkách. Pro naši hru je důležitý výkon „úček“. Tak tomu bylo již i na ME U17.

Jak je na tom použití pipe?

Pipe se určitě využívá, ale mám pocit (neviděl jsem všechna družstva), že nebyl nikdo, kdo by měl útok ze zóny 6 pevně zakomponován do útočné kombinace. Ano, hráli jsme to my, Němci a občas to někdo další také použil, ale poměr pipe a ostatních útoků na zápas, nebyl pro pipe moc příznivý. To ovšem neznamená, že kombinace s pipe není účinná! Naopak a postupně s věkem hráčů bude nabývat na důležitosti.

Co bys řekl na rychlost hry?

Otázkou je, jak rychlost útočné kombinace vyhodnotit. Ano, měřítkem může být i okem viditelná rychlost „střelby“ do zóny 4 nebo 2 nebo realizace prvního sledu. Na rychlost útočné kombinace má ovšem vliv i rychlost vyhodnocení situace v hlavě nahrávače (volba řešení), utajení nahrávky (čitelnost), tady všude je možno získat čas nad soupeřovou obranou. Ale rozumím otázce, domnívám se, že náš tým hrál nejrychleji ze všech týmů ze zóny 4 a celkově se snažil hrát rychle. Šimon Bryknar byl vyhlášen nejlepším nahrávačem turnaje. Na bližší rozbor techniky nahrávačů tady myslím prostor nemáme.

Co hráčům tohoto věku chybí ještě na cestě k seniorské kategorii?

Hráči fyzicky zrají. Mezi samotnými hráči tohoto výběru jsou věkové rozdíly až skoro 3 let, což bývá v tomto věku ještě zásadní. Máme hráče, kteří jsou fyzicky „akcelerovaní“ a pravděpodobně již neporostou a například mladší, u kterých je předpoklad dalšího fyzického růstu. To je jeden z faktorů vstupu do seniorské kategorie, ale i juniorských reprezentací. Hráči potřebují vydržet v tréninkovém objemu. Rozvoji a upevňování individuálních herních činností. V neposlední řadě je důležitá i herní praxe. Hráči tohoto výběru až na výjimky netrénují s extraligou mužů, ale sbírají zkušenosti v soutěžích dospělých. To vše by mohlo vytvořit předpoklad začlenění se do vrcholového seniorského volejbalu. Uvidíme.