Příběh osmadvacetileté extraligové volejbalistky Sandry Kotlabové stojí za odvyprávění. Je o tom, že když máte cíl a jdete si za ním. Může se vám splnit. Před třemi roky se rodačka z Českých Budějovic rozhodla, že si dokončí vysokoškolské studium. Sbalila si doma věci a vyrazila na Moravu. Konkrétně do Olomouce, kde nastoupila na magisterské studium a začala do toho hrát nejvyšší volejbalovou soutěž ve Šternberku.

Na začátku všeho stála touha dokončit si vzdělání a shoda okolností.

„Chtěla jsem si dodělat magisterský titul fyzioterapie, takže jsem měla možnost jít studovat do Prahy, Brna nebo Olomouce,“ vypráví Sandra Kotlabová. „V té době jsem se díky Ivaně Mifkové, která šla hrát do Olomouce, dostala na try-out. Po něm jsme se dohodli, že budu hrát za Šternberk, takže jsem spojila školu dohromady s volejbalem,“ popisuje svůj přesun do extraligy.

V pětadvaceti ji tak čekala premiéra v nejvyšší soutěži. Do té doby sbírala totiž zkušenosti v prvoligové Madetě v Českých Budějovicích.

„Byl to velký rozdíl,“ vzpomíná Sandra Kotlabová zpětně na extraligové začátky.

V těch ji vedl trenér Martin Hroch. Bývalý reprezentační blokař, nyní trenér francouzského Quimperu a asistent u reprezentačního výběru žen.

„Jsem vděčná, že jsem mohla začít pod jeho vedením. Byl ochotný se všemi hráčkami pracovat a posouvat je dál. Měla jsem dobrý základ z Budějovic, ale on mě posunul zase na trošku vyšší level,“ děkuje na dálku levoruká smečařka Kotlabová.

Ta si během roku zvykla na vyšší volejbalové tempo i na Hanou.

„Na Moravě se mi moc líbí. Vděčím za to lidem, kteří jsou okolo mě. Ať už je to můj přítel, spoluhráčky nebo lidi z fyzioterapie. Ti všichni mi teď trošku nahrazují rodinu, kterou mám  na druhém konci republiky,“ popisuje Sandra Kotlabová začátky v novém prostředí.

Po prvním roce si musela také zvykat na nový dres. To když vyměnila Šternberk za nedaleký Přerov, kam si ji vyhlédl trenér Radim Vlček. Zároveň se stala kapitánkou.

„Jsem vděčná, že ve mně má takovou důvěru,“ říká Sandra Kotlabová a dodává: „Jsem tady v jiné pozici než ve Šternberku. Berou mě tady za zkušenější hráčku oproti mladým holkám, které máme v týmu. Snažím se jim pomáhat. Pokud vidím něco, co ještě nevnímají, tak se jim snažím poradit, aby z nich byly lepší hráčky.“

Loňský nedokončený ročník se však celému Přerovu moc nepovedl, když zůstal mimo pozice zaručující play-off. „Bylo to zvláštní. Individuálně, když se podíval člověk na hráčky, tak jmény jsme měly dobrý tým, ale nějak si to nesedlo úplně dohromady. Ani jedna z nás, jsme nevěděly, čím to bylo. Opticky mi však přišlo, že jsme měly na hřišti zmatek,“ přemítá kapitánka Přerova.

Letos byl rozjezd Zubřic pomalejší, když doplatily na los.

„Na začátku jsme měly těžký los. Škoda bylo zápasu v Prostějově, který jsme měly dobře rozehraný a nedotáhly jsme ho tam, kam chtěly,“ vrací se k nepovedenému vstupu do soutěže Kotlabová.

V posledních týdnech však přišlo zlepšení. Přerovanky vyhrály důležité utkání ve Frýdku-Místku.

„Hrály jsme konečně jako tým. Plnily jsme pokyny, tak jak jsme si řekli, že budeme hrát a vycházelo nám to,“ chválí spoluhráčky kapitánka Kotlabová. „Letos máme silnější tým než vloni. Důležité soupeře máme ještě před sebou třeba jako Šternberk, s Prostějovem taky budeme ještě jednou hrát. Vidím to velice pozitivně. Šance tam určitě je a my se budeme snažit porvat o to, abychom se do play-off dostaly,“ hlásí odhodlaně.

Zubřice však čeká ještě pořádná fuška. Vinou přerušení soutěže se extraliga dostala do skluzu a vzhledem k vládním opatřením, kdy se pokračuje za splnění přísných hygienických opatření, teď volejbalistky hrají dvě utkání ve dvou dnech. Někdy je mezi sebou nedělí ani 24 hodin.

„Je to náročné. Když k tomu přidáme pauzu, jak se nemohlo naplno trénovat, tak je to znát. Po zápase jsme unavené. Hrajeme pětisetový zápas a další den další. Všechny bolístky jdou cítit víc, ale takhle to mají všechny týmy a musíme se s tím porvat,“ popisuje Sandra Kotlabová extraligový shon po restartu.

Ta volejbal kombinuje s pracovními povinnostmi. „Od začátku jsem měla jasno, že nechci hrát úplně jenom volejbal. Práce fyzioterapeuta mě naplňuje natolik, že se jí nechci vzdát,“ říká Sandra Kotlabová.

„Je to časově, psychicky a fyzicky náročné. Z práce jdeš na trénink, nemáš úplně volný den, tak je to o to náročnější. Naučila jsem se to už celkem dobře kloubit, že už se to nepodepisuje na mém výkonu. Jsem strašně ráda, že mi v práci pan magistr Urban vyšel vstříc s tím, že mám zkrácený úvazek, za což mu moc děkuji. Jsem za to vděčná, že můžu dělat dvě věci, které mě baví naplno,“ říká rodačka z Českých Budějovic, na které došlo i v závěru.

V jihočeské metropoli totiž najdete nejvyšší soutěž hned několika sportů: hokejový Motor, fotbalové Dynamo nebo volejbalový Jihostroj. Všechny však spojuje mužský rod. Ženy zastoupení v nejvyšší soutěži nemají.

„Je to strašná škoda. Myslím si, že se tam volejbalová extraliga měla hrát už několik let zpátky, když se nám podařilo několikrát postoupit. Bohužel to vedení Jihostroje tenkrát nepovolilo a od té doby se na to zapomnělo,“ mrzí Sandru Kotlabovou a doplňuje: „Kdyby se tam ženská extraliga hrála, tak by to nalákalo mnohem víc hráček, které bydlí v okolí. Mohly jít do Budějovic studovat. Myslím si, že by mohl vzniknout kvalitní tým, který by se v extralize neztratil,“ zamýšlí se na závěr.

A jaký je váš názor? Chybí vám v Českých Budějovicích nejvyšší soutěž žen?