Seriál týkající se koníčků našich extraligových hráček pokračuje. K nadále přetrvávající situaci, kdy holky kromě běhání po parku nemůžou skoro nic, je více než důležité umět se správně odreagovat. A co jiného nás rozptýlí při pádové technice na antuce než pomyšlení na dobrou večeři v troubě, nebo lahvinku v lednici.

Dvě reprezentantky nás provedou tímto inspirativním světem gastronomických potěšení. Veroniku Trnkovou už předchází její pověst zdatné pekařky, Lucka Smutná zase během angažmá v zahraničí našla svou mimosportovní vášeň ve víně. Samozřejmě podotknete, že není jediná, ale Lucka navíc vínům rozumí, na rozdíl od nás, kteří je ve velkém jen konzumujeme, a dokonce s nimi obchoduje.

Veronika a její továrna na štěstí

Komu by neudělala radost malá neřest v podobě větrníku, nebo zmrzliny za odměnu snězená v neděli při sledování Notting Hillu? Každé úterý s chutí pomlouváme nešikovné účastníky Masterchefa, kteří jsou schopní se ve stresu popálit karamelem, ale nikdo si neumíme představit, co je pečení za alchymii. Protože je jasné, že má štrúdl chutnat přesně tak, jak jsme zvyklí z domova.

S mandlemi v čokoládě začali před lety obchodovat bývalí volejbalisté Jiří Polanský s manželkou Sandrou, bývalá kapitánka reprezentace Ivana Plchotová si v Polsku otevřela zmrzlinářství. Blokařka Veronika Trnková sice ještě se svými výtvory neobchoduje, ale jak podle fotek uznáte, mohla by ihned začít a následovat své kolegy. „Pečení se věnuji asi od 18 let, kdy jsem se odstěhovala od rodičů. Maminka často pekla a mně se brzy začalo stýskat po jejích dobrotách, tak jsem si je musela začít dělat sama. Začala jsem na klasickém perníku nebo bublanině,“ vypráví Veronika Trnková, blokařka Dukly Liberec. Samozřejmě logicky zmiňuje fakt, že jako vrcholová sportovkyně musí řešit, co jí: „Později jsem začala zkoušet vše možné ve fitness verzi, to ale mně ani mému okolí, hlavně při konzumaci, i přes nezpochybnitelně velice dobře vyvážené nutriční hodnoty nepřinášelo takový uspokojivý pocit. Tak jsem se opět vrátila k těm osvědčeným klasikám.“

Přes jarní Covid krizi navíc měla opravdu hodně času vyzkoušet různé recepty. Verčiny výtvory jsou tak vyrobeny nejen v té nejchutnější verzi, kterou zná, ale už nepeče jen se záměrem mít něco sladkého ke kávě, ale proto, že může potěšit i svoje okolí: „Zjistila jsem, že mě doopravdy baví ten proces tvoření a že to nedělám jen proto, že máme doma na něco chuť. Nejlepší pocit samozřejmě zažívám, když vidím, že si ostatní pochutnávají na tom, co jsem pro ně upekla a doufám, že z toho mají alespoň na chvíli třeba jen o trochu lepší den.“

Nutno podotknout, že má doma kvalifikovaný dozor: „Nejvíc mě vždy potěší pochvala od mého táty, jelikož jeho prarodiče byli cukráři, tak prý pozná, co je dobré.“

Lucie, koho opije?

Lucka Smutná, reprezentační nahrávačka se zkušenostmi z Německa, Itálie, Francie či Turecka, po návratu do Čech zakotvila v pražském Olympu. Ve volném čase mezi tréninky a zápasy v české UNIQA extralize ale již třetím rokem vede svou firmu Luvini, která se zabývá dovozem italských vín. „Víno mě zajímá dlouhou dobu, ale opravdu jsem se tomu začala věnovat tak před třemi lety, kdy jsem se přihlásila na sommelierské kurzy a v získávání vědomostí pokračuji dodnes,“ popisuje rodilá Liberečanda. Její koníček ji natolik uchvátil, že se z něj stala možná kariéra po kariéře.

Právě během angažmá ve Francii a Itálii pochopila, co to znamená pít dobré víno. „Ne, že bychom doma nevyráběli dobrá vína, ale … Všechna nabízená vína jsem osobně ochutnala, jejich producenty jsem osobně navštívila a znám je, proto osobně ručím za kvalitu i chuť,“ vysvětluje Lucie svoji filozofii.

Lucka by si na samotnou výrobu vína netroufla, protože mít vinohrad a pracovat na něm přece jen vyžaduje léta zkušeností a neustálou péči, na kterou by neměla při svém vytížení čas. Ke svým vínům ale i přesto nabízí něco, čím se může sama pyšnit – navrhla řadu sklenic, která doplňuje nabízený sortiment. „Řadu sklenic jsem vytvořila, protože je pro mě podstatné i to, jakým stylem je víno konzumováno. Drásá mi to srdce, když vidím lidi pít z plastových kelímků. Každý doma nemusí mít broušené křišťálové sklenice, ale nějakou etiketu by to podle mě mělo mít,“ popisuje dost trefně často vídaný český styl pití nápojů.

Lucka tvrdí, že jejím přáním je, aby tato vína ochutnali ti, kteří milují kvalitu stejně jako ona. Jak by někdo mohl tuto pozvánku od pohledné blondýnky odmítnout?