Radek Mach je elitním blokařem české extraligy už bezmála 20 let. Po jeho zranění z konce základní části kde kdo prorokoval předčasný konec kariéry budějckého dlouhána. Radek se ale nevzdal a za osm týdnů je zpět a připravený pomoci svému týmu k zisku ligového titulu.

Ke konci základní části jsi si na bloku zlomil kotník a spousta lidí tvrdila, že pro tebe sezona skončila. Ty jsi ale po necelých osmi týdnech zpět. Jak jsi to dokázal?
Hned od začátku jsem si nepřipouštěl, že by pro mě mohla sezona skončit. První týden byl ale nejsložitější. Čekalo se, jestli nebudu muset na operaci. Kost se hezky chytla, a tak samotná rekonvalescence byla hlavně o mně. Snažil jsem se držet si váhu a neustále posilovat, co jen šlo. S tím mi ohromě pomohl náš kondičák Kuba Kalus, který se mi intenzivně věnoval na denní bázi. I díky němu jsem se mohl po zhruba šesti týdnech vrátit k volejbalovému tréninku a nastoupit k prvnímu zápasu semifinále play off.


Všiml jsem si. Nastoupil jsi jako libero. Pro mě dost vtipná představa. Napadlo tě, že kdyby se Martin Kryštof zranil, tak jdeš do hry ty?
Napadlo, taky kdyby k tomu došlo, tak jsem byl připravený se cestou na hřiště zranit (smích). Ne, vážně. Tahle varianta byla pro tým nejvýhodnější. Já mohl být na lavičce a rozcvičku před utkáním využít jako takový malý trénink a navíc díky tomu mohlo být na soupisce o dva hráče víc, což je i taktická výhoda.


Jak jsi se cítil v tom pro tebe "jiném" dresu?
Popravdě nic moc. Zaprvé se dresy pro libera nedělají v mé velikosti, takže jsem celou rozcvičku musel zatahovat břicho (smích). Zadruhé se mě po osmnácti letech poprvé někdo zeptal, jaké mám číslo.


Zápas jsi sledoval z lavičky jako kapitán, který ale do hry prakticky nemůže zasáhnout. Jaký to byl pro tebe pocit?
Strašný. Opravdu nezávidím trenérům tenhle stres. Když jsem nemohl nastoupit, snažil jsem se aspoň pomoct týmu, co to jen šlo. Jako blokař jsem schopný nakoukat hru a hledat určité stereotypy v soupeřově distribuci. To jsem pak konzultoval s naším statistikem a informace předával našim blokařům. Troufnu si říct, že jeden blok Petera Ondroviče by mohli napsat mě (smích).


Máš trenérskou jedničku. Myslíš, že díky tomu můžeš svým spoluhráčům lépe poradit?
Nemyslím. Je to hlavně o zkušenostech a jiné perspektivě. Přece jen je trochu jiné na zápas koukat z venku než ze hřiště. Občas třeba sleduju i obranu soupeře, a pak Miguelovi říkám, jak na jeho nahrávky reaguje tým na druhé straně sítě. Zkrátka volejbal je týmový sport a zatím jsem mohl pomoci hlavně takhle.


Mluvíš v minulém čase. Znamená to, že ve čtvrtek pod Ještědem vyběhneš v tom "správném" dresu?
Určitě. Už mám za sebou pár ostrých tréninků se vším všudy a věřím, že jsem připravený.


Doma jste Duklu porazili tak tak v tie breaku. V Liberci jste už tři roky nevyhráli. Co musíte zlepšit, abyste si ve čtvrtek mohli odvézt na jih vedení 2:0 na zápasy?
Určitě musíme zlepšit obranu na síti potažmo v poli. Teď při taktické poradě jsme si soupeře znovu rozebrali u videa, tak věřím, že to zabere. Další věc, která nás trápila bylo dohrávání bodových balonů. Kdybysme uhráli aspoň polovinu bodovek, které jsme měli připravené, tak by ten zápas taky vypadal jinak. No a poslední věc jsou vstupy do jednotlivých setů. Z pěti sad jsme ve čtyřech do stavu osm prohrávali o čtyři body, což není úplně ideální stav.


Váš masér Filip Hoch aka Křápa si rok co rok už 14 sezon připravuje na play off takzvanou formu. Co je to tentokrát a jaký má příběh?
Letos si Křápa připravil talisman ve formě boty, která balancuje na provaze. Má to znamenat to, že každý krok v play off je důležitý a nějaké podcenění se nevyplácí. Navíc pokaždé když vyhrajeme, tak z boty vyndá prasečí kopýtko s tím, ať si uvědomíme, že jsme pořád trochu kopýtka, a ať do každého dalšího zápasu jdeme s pokorou.

Foto: FB Jihostroj České Budějovice