Počínající seriál článků se stáčí k neprobádanému tématu neobvyklých koníčků hráček extraligy. Za nynějších dob karantén nám vlastně ani mnohokrát nezbývá nic jiného, než se uchýlit k nějaké dobré knížce či skládání puzzle, které čítá alespoň 5000 dílků. Nebo se jít proběhnout ven utužovat vlastní kondici a imunitu do podzimního sychravého psího počasí. Anebo se uvelebit s kávou či čajem na pohovce a otevřít web !beztečí! a začíst se do článku o různorodých netradičních kratochvílích dívek hrajících nejvyšší českou volejbalovou soutěž.

Karban

Předpokládám, že ne každý přesně zná význam tohoto pojmu. Zná jej ale určitě levoruká smečařka hanáckého celku momentálně bivakujícího u potůčku Hloučela – Tereza Pluhařová. Blonďatá útočnice se ráda pomocí hry v karty vrací do dětství: „Většinou, na co vzpomínám a ráda, tak když jsem byla malá, s babičkou jsme po večerech hrály žolíky třeba i dvě hodiny.“ S babičkou hrávaly nejenom žolíky, ale i třeba prší nebo jiné stolní společenské hry. Kdo si vzpomíná třeba na „Země, město, jméno, zvíře rostlina, věc“?  „Karty mám ráda,“ pokračuje Terka, „jsou společenské a dostupné. Když se hraje ve větší partě, tak je většinou každý zná.“ Kvůli jejich velikosti je usměvavá Prostějovanka ráda přibalí kamkoliv s sebou. „Třeba na letošním zahajovacím večírku jsem některé spoluhráčky naučila pravidla karetní hry Prší.“ Na stejné párty došlo prý i na hru Pyramida, která se ale pojí místo detailně spřádaných strategií s uvolňováním mentálního vědomí  pomocí mysli povznášejících moků. To známe mimo jiné třeba i u hry Macháček nebo Člověče nezlob se, když jej hrají plnoletí.

Terka u hry nalézá jak odreagování, tak i zábavu. A také to, že v dnešní době náš volný čas ruší různé elektronické vymoženosti a smartphony. „I mě štve, že jsem pořád na mobilu a tak ho ráda odložím. V tomhle jsem nesmírně soutěživá, hlavně, když karty hrajeme společně s přítelem!“ přiznává duševní souboj se všudypřítomnou elektronikou.

Seskok

Mladinká talentovaná slovenská reprezentantka hájící taktéž prostějovské barvy, Karolína Fričová, si svůj volný čas nechává doslova protékat mezi prsty: „Upřímně, mě by ani nenapadlo skočit. Dostala jsem to jako dárek od přítele a jeho rodičů k narozeninám.“ Jako správná Slovenka navštívila k prvnímu pokusu o seskok Prešpurk na Dunaji: „Už minulý rok jsem dostala ochutnávku v podobě kyvadlového seskoku z mostu v Bratislavě. A docela se mi to zalíbilo,“ rodiče s přítelem se tedy rozhodli, že Kájin zážitek posunou zase o stupeň výše. A to doslova! „Přítelův táta skáče už několik let a i sám přítel si seskok už také vyzkoušel, tak chtěli tento zážitek dopřát i mně,“ vypráví hnědovlasá útočná síla prostějovského mančaftu.

Ponořme se do Kájina zážitku hlouběji, opravdověji: „Pocity byly skvělé. Hned po dopadu bych šla ještě jednou, i přesto, že bych už věděla, co očekávat, jak by to celé probíhalo a já bych si to mohla ještě víc užít. Myslím si, že to není naposledy, co jsem něco takového vyzkoušela. Je to něco, co člověk běžně nezažije. Ten moment, respektive, ten pocit, když jsem byla kousek od seskoku a viděla ten volný prostor pode mnou, nevěděla jsem, jestli mám být šťastná, nebo se bát, plakat, smát...ale nakonec ten celý pád dopadl perfektně a jsem moc ráda, že jsem něco takového zažila. Určitě to doporučuji všem, kteří váhají, zda se do toho dát,“ dodává kuráže případným aspirantům, ač z jejího popisu přímo mrazí.

Odvážná rodačka z Bratislavy si hned na internetu hledala letiště, kde nabízejí kurzy volného seskoku. Možná se jednou, po skončení volejbalové kariéry, bude skákání věnovat naplno.

Foto: Tereza Pluhařová, Karolína Fričová