Mužská UNIQA extraliga se rozjela již minulou sobotu. Ženský AVOK si odhlasoval restart na sobotu 21.11. z důvodu účasti týmů PVK Olymp Praha a VK Šelmy Brno v evropských pohárech. Kvůli organizačním komplikacím oba čeští zástupci museli i odvety odehrát v rámci dvojzápasů na půdě soupeře, a bylo by tak složité po náročném cestování naskočit hned do extraligového kolotoče.

O tom, jak si krátily volné chvilky extraligové hráčky, jsme již psali. Než začne zápasový fofr, rádi bychom Vám odhalili, že šikovnost dvou českých smečařek se nevztahuje pouze na volejbalový míč.  Obě navíc nezávisle na sobě tvrdí, že jejich záliba není vůbec složitá a zvládl by ji každý. Tak schválně, co zvládnete s bavlnkou a kusem drátu?

Náramky z tábora

Evu Svobodovou není třeba představovat. O její volejbalové cestě a kariéře, která momentálně úspěšně pokračuje v Dukle Liberec i na mezinárodních palubovkách s národním týmem, se rozpovídala pro beztečí v minulém měsíci. Co ale nebylo řečeno je, jak se vypořádává s neustálým tlakem. „Jednoduché pletení náramků. To je můj recept. Nemusím u toho přemýšlet, vypnu hlavu, pustím si televizi, nic složitého,“ práskla na sebe mladá reprezentantka.

Jak si každý jistě vzpomíná, vzorované náramky na zápěstí nosil téměř každý. Na základní škole si je věnovaly kamarádky na život a na smrt, takže není divu, že tento trend neminul ani Evu. „K mému koníčku jsem přišla na chuť na letním táboře,“ vysvětluje. Jelikož většinu času tráví se svými spoluhráčkami, nikoho nepřekvapuje, co libereckou smečařku motivuje k tvorbě náramků v dospělosti. „Není to žádná věda a já hlavně ráda moje náramky někomu dávám. Už druhým rokem vždycky upletu náramek každé své spoluhráčce. Máme tím něco společného.“

Jak se na to holky tváří? „Někdo to nosí, někomu to vadí při hraní. Ale každý je za takovou maličkost rád,“ usmívá se opora Dukly Liberec.

Od čelenek k zvířátkům

Všem je jasné, že volejbal se rovná cestování. Ne největší česká noční můra Praha – Frýdek Místek, ale například Vibo – Macerata. Sice si těžko představíme, že si český univerzál Hadrava bude krátit cestu na zápas háčkováním, univerzálka Romana Staňková se k tomu po obdobně dlouhých cestách v německé bundeslize propracovala. A důvod? „Knížky a sledování filmů mě celkem rychle omrzely, výdrž baterky v notebooku situaci taky moc nepomáhala. Pak jsem našla na youtube video Začínáme háčkovat a už to jelo,“ vzpomíná na své začátky útočnice Sokola Frýdek-Místek.

Přiznává, že její zručnost byla na začátku neslavná, a tak své okolí obveselovala všeobecně oblíbenými vlastnoručně dělanými dárky ala háčkované čepice, čelenky a rukavice. Až po ročním tréninku a nespočtu hodinách v autobuse se propracovala k prvnímu zvířecímu výtvoru. Co to konkrétně mělo být a jak to nakonec vypadalo, se autorka nezmínila 😊.

„Velmi mě to uklidňuje,“ přiznává Romana a navazuje tak na svou libereckou soupeřku Evu. „ Čepice háčkuji už skoro poslepu, ale u složitějších věcí koukám pořád do návodu a je po relaxu, protože háčkuju a pak hned párám, a to pořád dokola,“ dodává. „Takže mě to nakonec místo odpočinku akorát na.. .“

I když se hodně setkává s názorem, že je takový koníček jen pro staré, oponuje: „Není to jen záležitost našich babiček, jak si většina lidí myslí. Výhodou je, že se dopracujete k nějakému výsledku. Při troše trpělivosti to zvládne každý.“