Možná jste si všimli, že se týmy napříč extraligou snaží vytvořit zápasovou atmosféru. Bez diváků je to takové mdlé a není se čemu divit, že se pár týmů snaží ochozy zaplnit jak jen to jde. Někdo plachtou s klubovým emblémem, někdo podobiznou fanoušků. V Brně na místo diváků posadili plyšáky. Tento spontání nápad Kláry Kuníkové ale dozrál v něco většího. Všechy plyšáky, které se podaří vybrat, dostane brněnský Klokánek.

Mužská i ženská extraliga se znovu pomalu rozjíždí. Jak vnímáš zápasovou atmosféru bez diváků?
Určitě jsme všichni moc rádi, že se sport zase, alespoň na vrcholové úrovni, plnohodnotně vrací zpět do našich životů. Každý sportovec totiž ví, že trénovat je jedna věc, ale hrát utkání je pak věc druhá. A to nejen kvůli poměřování schopností a dovedností mezi dvěma týmy, ale i kvůli atmosféře, kterou z velké části vytvářejí diváci. Je samozřejmě rozdíl, jestli se hraje „doma“ nebo „venku“, ale mně osobně přijdou haly bez diváků smutné. A i když se hráči i lavička snaží udělat si atmosféru co nejhezčí, bouřlivé diváky nenahradí.


Jak vznikl nápad zaplnit prázdná místa v hale plyšáky? Inspirovala jsi se někde?
Jak zaplnit prázdná sedadla v hale teď, alespoň podle mě, řeší nejeden tým. Například nám v Kosově dělala příjemnější atmosféru velká plachta s klubovým logem, Vary zase oslovily fanoušky, aby zaslali své fotky. Ty pak následně rozmístily do hlediště. Na nápad s plyšáky mě přivedl Líca. Sleduje na sociálních sítích mnoho různých sportovních klubů a v sobotu před zápasem mi ukázal fotku, kde na hokejovém stadionu seděli v hledišti plyšáci. Nápad se mi velice líbil a řekla jsem si, že když se v pondělí hraje televizní utkání byli by i němí fanoušci určitě
fajn. Pak už to bylo jen o realizaci. Díky holkám ze Šelem tak měli kluci na zápase podporu v podobě plyšáků.
O tom, že bychom mohli, společně s fanoušky, zaplnit celou Kouničku plyšovými hračkami a následně je darovat, jsme se bavili až po pondělním utkání.


Máš s charitou nějaké předchozí zkušenosti?                                                 Dá se říct, že ano. Už na základce jsem se s charitou setkala. Měli jsme adoptovanou holčičku z Indie a každý rok se na ni vybíraly peníze. Pak si taky pamatuji, že jsme ze zbytku peněz ze třídního fondu kupovali granule pro pejsky.
Co se týče Šelem, už od začátku je klub svázaný s pomocí ostatním, a především s brněnským Klokánkem. Letos se například fotil již třetí kalendář, jehož výtěžek jde do Klokánku (možnost objednat na www.volejbalbrno.cz/a-tym-zeny/kalendar). Také jsme se loni účastnili sbírky potravin pro brněnský Klokánek. Letos se sbírka potravin pro Klokánek koná již tuto sobotu v Kauflandu Brno Bohunice.


Proč zrovna klokánek?
Jak už jsem zmínila, Klokánek a Šelmy k sobě patří už od samého začátku. A tak, když jsme se bavili o
tom, kam by případně plyšáci mohli putovat, byla volba jasná. :)


Jak se lidé můžou zapojit?
Pokud by někdo chtěl plyšákem podpořit dobrou věc, máme v Brně dvě sběrná místa. To první je restaurace Správné místo, kam je možné ve všední dny plyšáka od 11:00 do 15:00 zanést. Druhým sběrným místem je Kounička. Na halu je možné plyšáky nosit v den domácího utkání jak mužů, tak i žen (první takový se koná teď v pátek).


Věřím, že máte nějaký cíl, kolik plyšáků pro děti sehnat. Kolik vám jich ještě chybí?
Je to samozřejmě tak, ze čím víc plyšáků bude, tím víc obdarujeme dětí, přesné číslo ale nemáme. Budeme rádi za každého jednoho plyšáka.
Zároveň se manažerka Šelem spojila i s útulkem pro pejsky. Použité plyšáky, kteří už se nehodí pro děti, darujeme tam.

Stane se tenhle projekt tradicí?
Jestli se stane darování plyšáků tradicí říct nedokážu. Vím ale jistě, že spolupráci s brněnským Klokánkem chceme zachovat a pomáhat mu, jak jen to půjde. :)


Šelmy darují dětem plyšáky a vydávají charitativní kalendář. KP Brno a Dukla Liberec v minulosti dělali taky kalendář. Určitě je po Čechách
spousta dalších separátních charitativních projektů spojených s volejbalem. Myslíš, že má budoucnost nějaký společný projekt napříč celou volejbalovou komunitou?

Přijde mi, že se ve volejbalovém prostředí konají separátní projekty s charitativním účelem rok od roku častěji, za což jsem moc ráda. Je super vidět, že nejen fanoušci, ale i hostující týmy rádi přispějí na dobrou věc. Z mého pohledu je tedy jasné, že volejbalistům “to není fuk”. Pokud někdo vytvoří charitativní projekt, který zasáhne celou volejbalovou komunitu, věřím, že bude mít budoucnost.