Trenér a metodik Ivan Pelikán se rozpovídal k aktuální situaci NEtrénování a manku tréninků u sportovní volejbalové mládeže.

Ivane, vím, že jsi aktuálně vedoucím trenérem mládeže ve VK Ostrava a zaznamenal jsem tvou úspěšnou práci u reprezentace U18 i dalších výběrů. Pamatuji si Tě i z doby, kdy jsi byl metodik ČVS. Otázka zní, jak zareaguje metodika na vznikou situaci?

Předně se domnívám, že každý trenér je tak trochu metodik. Celoživotně hledá optimální osobní postupy. Podobně jako kuchař, který používá stanovené recepty, ale přitom je ladí a hledá nová řešení. Metodika mě opravdu zajímá i baví. K otázce, široké téma, ale nevím, jestli touto formou uspokojivě odpovím.

Zkusme to tedy zkráceně. Co se vlastně děje, a co můžeme očekávat až se situace vrátí do normálu z pohledu metodiky?

Musíme hovořit na několika úrovních. Je dobře, že „běží“ extraligy dospělých jako vlajkové lodě jednotlivých sportů. Beru to jako signál, že můj sport stále žije, dává to naději. Přeskočím celou skupinu soutěží dospělých (1. liga a až po krajské přebory), kde přišli o množství zápasů. Navíc v těchto soutěžích hraje i velké procento mladých hráčů. Bohužel, to je škoda. Je potřeba ale říci, že jde o hráče, kteří volejbal již umí a mají vybudovaný vztah ke hře i tréninku. Tady bych problém z pohledu metodiky neviděl. U těch, kteří budou chtít pokračovat, to bude „pouze“ otázka tréninkového objemu a budou zpět. Dostávám se ale ke kritické skupině – mladší žáci až junioři!

Ti přicházejí o více než rok sportovního života!

To jistě, ale s tím již nic nenaděláme. Vezměme příklad, v nedávné kvalifikaci ME U17 chlapců v Chorvatském Zadaru se našemu výběru nepodařilo postoupit přímo na ME. Střízlivým odhadem můžu říci, že hráči tohoto výběru měli v přípravě o cca 100 zápasů méně, než měli jejich starší kolegové. Podobně (spíše hůře) na tom budou všichni hráči chlapců (zůstanu u hodnocení chlapců) ročníků 2005/6! To se musí nutně propsat do výkonosti po návratu do normálu. Stále to ale ještě nevidím jako hlavní problém, který nás potká.

Slyšel jsem o návrhu vrátit soutěže mládeže o rok nazpět…

Z dlouhodobého pohledu to není řešení. Způsobilo by to více „zmatků“ než užitku, ale vrátil bych se k předešlé odpovědi. Hovořil jsem o silně zasažených ročnících chlapců 05/06. Déle bych to z důvodu časového prostoru nerozváděl, ale chci říci, že ještě stále nejde o to nejhorší. Problém nastane u mladších a starších žáků v jejich brzké budoucnosti! V příští sezoně jde o ročníky 2007–10. Důvod je ten, že popisované ročníky jsou v plné expanzi učení dovedností. Měly by být! Právě v tomto období se rozvíjí a postupně fixují pohybové návyky, dovednosti a pochopitelně vše ostatní, co je spojeno se sportovním tréninkem tohoto věku. Psychologickou stránku věci nebudu rozebírat, myslím, že jsme v obavách, jestli se všichni hráči vrátí k organizovanému tréninku a s jakým nadšením.

To nezní moc pozitivně, vidíš nějaká řešení?

Ale ne, jsem spíše životní optimista, jen popisuji situaci. Jaké by mohlo být řešení? Pokud v srpnu „naskočí“ příprava (nebo i dříve), tak u ročníků 2002-05 (junioři, kadeti) nečekám zásadní problém. Postupně se herní i tréninkové manko srovná. Určité komplikace budou u ročníků 2006, kteří přecházejí do kadetů prvním rokem. Budou mít problém se proti starším ročníkům prosadit, a navíc nebudou mít v „zádech“ desítky zápasů, například Českého poháru žáků. U ročníků 2007/08 dojde k největšímu poklesu objemu a herní praxe - měřeno složitostí tohoto období ve vývoji hráče. Ročníky 2009/10 budou mít relativní „polštář“ dotrénovat zameškané hodiny na hřišti.

Myslím si, že by se měl navýšit tréninkový i herní objem u zmiňovaných problematických ročníků.Osobně bych se navíc zaměřil na navýšení času s míčem v rámci tréninkové jednotky a využil všechny možnosti doplňkových kempů, soustředění atd. Zásadní bude jako vždy i vliv rodiny a školy.

Jaký máš názor na tzv. distanční trénink?

Dovedu si představit, že má například atlet tréninkový plán a na jeho konci nějaký cíl v podobě výkonnostního limitu nebo akce. V tomto případě se potřebná energie do tréninku generuje snáze. Míčové hry jsou hodně závislé na dovednostech jednotlivce, ale i skupiny hráčů. Nám zoufale chybí prostor s míčem a sociální kontakt! Pochopitelně, že se dají dělat i v tomto režimu některé dovednostní věci nebo kondice. Distanční trénink udržuje vazbu trenér-hráč, ale věřme, že nás co nejdříve pustí do tělocvičen!