Lukáš: Pro mě bude můj taťka vždycky tím nejlepším

Luboš: Lukyho bych nikdy v žádném družstvu za nikoho nevyměnil

Volejbalových klanů je v české lize velké množství a stále nové přibývají. Patří k nim i klan Vašinů. Otec je respektovaným trenérem ověnčený úspěchy. Syn, vycházející hvězda českého volejbalu. Po mnoha letech, které strávili bok po boku, se v neděli při utkání VK ČEZ Karlovarsko: SKV Ústí nad Labem poprvé postaví proti sobě. Luboš, trenér Ústí a Lukáš, jako smečař Varů. Jaký byl Luboš trenér, jaký Lukáš svěřenec, jak se připravují na zápas, nebo jestli se hecují, se dočtete v tomto dvourozhovoru.

Lukáš Vašina

Kdy jsi začal s volejbalem, jaké́ kluby jsi vystřídal?

S volejbalem jsem začal už jako malý kluk, hrál jsem si v obýváku s nafukovacím balonem a stolem jako sítí s mými sourozenci, taťkou a mamkou. Mé první volejbalové krůčky začínaly v oddíle, který má velice dlouhou historii a mnoho úspěchů, a ve kterém začínal i můj taťka a všichni mí sourozenci, v oddíle TJ Sokol Česká Třebová.
V mých patnácti letech odcházím na svou první volejbalovou štaci do Ostravy. Zde procházím mládežnickými kategoriemi, ve kterých mě trénuje můj oblíbený trenér - taťka. Za tři sezony v Ostravě jsme společně s týmem a taťkou dokazáli přivézt několik medailí z MČR a jednou také titul MISTRA ČR.
Zde jsem také poprvé okusil sílu mužské extraligy. Po třech letech strávených v Ostravě se má volejbalová kariéra přesouvá na druhý konec republiky, konkrétně do VK ČEZ Karlovarsko, kde si poprvé zahraji i prestižní LIGU MISTRŮ. Mimo jiné si zde zahraji pikantní utkání proti mému taťkovi, kterému vděčím za všechno.

Jakou roli hraje taťka v tom, kde teď jsi?

Můj taťka hraje v mé dosavadní kariéře obrouvskou roli, však už jako malý kluk jsem s ním jezdíval na antukovou ligu, extraligové zápasy, srazy národního týmu a viděl hrát ty nejlepší hráče. Vždy se mi snažil ve všem pomoci. Učil mě všem volejbalovým dovednostem, které teď využívám, za což mu opravdu strašně moc děkuji.



Řekni nám, jaký byl taťka trenér?

Můj taťka je známý jako bouřlivák, ale zároveň i jako opravdu velký hecíř a srdcař. Konkretně na mě byl velice přísný. Jako malého kluka mě to velice mrzelo, ale dnes už chápu, že to dělal jen a jen pro mé dobro. Chtěl bych se mu tady omluvit, že jako malý jsem se pořád vztekal a nechápal, že to se mnou myslí dobře. Pro mě bude můj taťka vždycky tím nejlepším.


Je něco co máš ve volejbale vyloženě po taťkovi?

Myslím, že všeobecně naše celá rodina má po taťkovi tu vlastnost, že neradi prohráváme.


Jaké má táta silné a slabé stránky jako trenér?

Každý má svou slabou stránku, možná i taťka. A i kdyby měl, tak si ji nechám pro sebe. Naopak jeho velice silná stránka je, že dokáže tým správně vyhecovat k dobrým výkonům!

Jak přemýšlíš o zápase, když víš, že soupeř na Tebe bude skvěle připraven? Přece jenom táta zná veškeré tvé slabůstky.

Zápas pro mě osobně bude specifický, vždyť proti mně bude stát člověk, který mě zná celý život. Ale věrím v náš tým a mé schopnosti se prosadit.

Co bys taťkovi vzkázal před zápasem a proběhla nějaká sázka či hecování?

Už od neděle řešímě první zápas, ve kterém nastoupíme proti sobě. Hecování probíhá každý den, ale v jakém stylu či jestli už proběhla nějaká sázka, to si s dovolením nechám pro sebe. Vzkázal bych, že mu přeji hodně štěstí, ať je to pěkný a líbivý volejbal. Ale samozřejmě chceme vyhrát, takže rodinné vztahy půjdou do konce zápasu stranou.


Lubomír Vašina

Popiš mi stručně tvou trenérskou cestu, a kde se protínala s Lukášem?

Co se týče mé trenérské cesty, tak to by byl dlouhý odstavec, ale obecně trénoval jsem od malých dětí (přípravky, žactvo), přes kadety, juniory až po extraligové týmy mužů a měl jsem tu čest být trenérem našich reprezentačních celků juniorů a mužů. V současné době jsem po osmi letech trénování v Ostravě jako šéftrenér mládeže nově v extraligovém Ústí a vedu akademický výběr připravující se na Světovou univerziádu v Číně. Lukyho jsem trénoval a vedl od jeho nejranějšího věku přes všechny věkové kategorie až do jeho osmnácti let. Zažili jsme spolu tři tituly mistra ČR a několik medailí z mistrovství (Česká Třebová, Ostrava), soutěž v Polské extralize a myslím, že jsme společně prožili i super volejbalové zážitky.


Jaký byl Lukáš svěřenec?

První šanci v mužské extralize dostal Luky od Zdeňka Šmejkala na postu libera a druhého nahrávače a v dalším roce už nastupoval jako smečař základní šestky v Ostravě a stal se jedním z hlavních základních kamenů úspěšné reprezentace (U18 zlato na ME, U20 stříbro na ME). Přestup do Karlovarska, kde působí do současné doby ho opět posunulo volejbalově o stupínek výše. Musím říct, že to Luky neměl jednoduché jako syn trenéra. Byl jsem na něho vždy přísnější jak na jeho okolí, ale volejbalově jsem se na něho mohl vždy spolehnout. Občas byl vzpurný a tvrdohlavý, štvalo ho, když mu něco nešlo, ale v těchto případech byl cílevědomý a nechtěl být nikde druhý. Díky těmto vlastnostem se opravdu všechno velmi rychle učil, zajímal se o volejbalové věci, bohužel většinou na úkor školy. Když se podívám zpětně určitě bych Lukyho nikdy v žádném družstvu za nikoho nevyměnil. Myslím, že nakonec oba můžeme říct, že jsme si to jeho volejbalové mládí společně opravdu užili.



Je něco co má Lukáš z volejbalu vyloženě po tobě?

Společné vlastnosti určitě máme. Z těch volejbalově pozitivních bych zmínil, že miluje volejbal, rád vyhrává. Z negativních, že je po mně výbušný.


Jaké to je připravovat tým tak, aby synátora na hřišti "zničil"?


Musím říct, že Luky je poměrně komplexní hráč, dobře technicky vybavený, a jako táta z toho mám samozřejmě radost. O dost menší však jako trenér družstva, proti kterému bude nastupovat. Na zápas se samozřejmě připravujeme na všechny hráče Karlovarska stejně. Statistiky jsou v dnešní době dosti přesné.


Hecujete se před zápasem? Vypisuješ nějakou speciální prémii na Vary? Třeba basičku?

Jsme s Lukym v každodenním kontaktu, ale herní a předzápasové hovory jsou stočeny jen v obecné rovině. Konkrétní věci jsou pro nás oba tabu, každý máme své družstvo, za které kopeme a chceme jeden druhého přeci jenom něčím překvapit. Žádnou speciální odměnu nevypisuji. Jako celek, kterého jsem součástí je to zápas jako každý jiný. Já samotný si asi budu hodnotit jeho hru, úspěšnost a chování, to asi z hlavy nevymažu. Vnitřně přeji Lukymu aby hrál a neseděl na lavičce, a aby se mu dařilo. Nicméně logicky úspěch přeji našemu družstvu, které trénuji. Upřímně, rád bych se doma při společném obědě v klidu a spokojeně najedl.