Volejbalistky Šternberku získaly do svých řad na začátku ročníku výraznou osobnost. Do nejmenšího extraligového města zamířila z nedaleké Olomouce zkušená Katarina Dudová. Ostřílenou nahrávačku oslovila vize vedení Sokola, kdy má pomoci vychovávat mladé naděje.

Už loni hovořila, že se blíží její konec. Přesto ještě prodloužila s Olomoucí smlouvu a v nedokončeném ročníku se podílela na zisku Českého poháru. Letos už s hraním nepočítala.

„Byla jsem v létě rozhodnutá, že končím. Přišlo však na rozhovor s panem Zemánkem. Ono nejprve bylo ve hře, abych trénovala mládežnické družstvo. Nakonec jsme si řekli, že bude dobré ještě někoho vychovat na hřišti. Dal mi nabídku párkrát si zatrénovat a předávat rady mladším, tak jsem kývla,“ vypráví Katarína Dudová o nabídce volejbalového bosse.

Čtvrtým rokem působí na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouc.

Mojí hlavní pracovní náplní je učit volejbal, takže jsem stále v tom jednom – volejbalovém kolotoči. V práci je to však jiné,“ říká Dudová, která vystudovala Fakultu telesnej výchovy a športu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. „Volejbal je teď pro mě odreagování z pracovního kolotoče, tak jak to mám nastavené s tréninky. Chodím tam omládnout,“ dodává s úsměvem.

Ve Šternberku zažívá volejbal v nové roli. Už nehraje o nejvyšší příčky, jako na to byla zvyklá z Olomouce. Sokolkám předává své cenné zkušenosti, které během kariéry získala.

„Na trénincích se jim snažím poradit. Už se na to nedívám jako hráčka, ale spíše sleduji, co dělají dobře a co zle. Jde mi o to, aby se zlepšovaly. Když jim můžu dát nějakou svou radu, tak ji dám. Byla by to škoda neporadit,“ popisuje Dudová svou roli v mladém kolektivu.

Ve Šternberku jdou cestou výchovy talentovaných hráček.

„Je jich tam dost. Pokud na sobě budou pracovat a dávat volejbalu hodně, tak si myslím, že některé z nich mají šanci v nejbližší době přeskočit do Olomouce,“ vidí potenciál ve svých mladých spoluhráčkách Dudová.

Jmenovat se jí příliš nechce.

„Nechci nikoho vypichovat, aby to nevyznělo blbě,“ říká.

Po krátkém naléhání, pár jmen zmíní...

„Sestry Látalovi – hodně šikovná je Nikča. Lucka Herdová, Ema Kneiflová nebo Terka Slavíková. Nechci nikoho zvlášť vypichovat. Těch talentovaných je tam víc,“ dodává zkušená nahrávačka.

Právě na jejím postu vyrůstá nadějná Nicole Šmídová.

„Nikča má určitě potenciál na to, se přesunout do Olomouce. Má strašně krásnou techniku prstů. Pokud trošku zamaká na určitých věcech, o kterých vím a bavily jsme se o nich spolu, tak se může dostat dost vysoko,“ vypráví o své parťačce na nahrávce Katarina Dudová.

armatmetal-2

Partner článku www.armatmetal.cz

Její letní odchod z Olomouce proběhl v tichosti. V univerzitním městě však za sebou zanechala výraznou stopu, když jako kapitánka dovedla svůj tým během pěti let pokaždé k medaili.

„Na Olomouc mám pěkné vzpomínky. Každý rok jsme hrály finále. Měly jsme dobrou partu, bavilo mě to a předloni jsme vyhrály titul,“ vypráví pětatřicetiletá Slovenka.

Vzpomínek je nespočet, ale jedna vyčnívá mezi všemi. Vítězné finále Českého poháru z ročníku 2016/2017.

„Pro mě to byl nejkrásnější zážitek a nejlepší výsledek, který jsem v Olomouci zažila. Skrz to, že to od nás nikdo tehdy nečekal. Zdolaly jsme Prostějov, který byl nabitý hvězdami. Opravdu nejsilnější zážitek,“ vzpomíná Dudová na památný večer.

V stejném roce, o pár měsíců později sahal výběr Jiřího Teplého po dalším překvapení. Ve finálové sérii o extraligový titul se znovu vzepřel Prostějovu, ale v rozhodujícím pátém utkání padl.

„Atmosféra byla fantastická. Chyběl nám malý kousek k tomu, abychom ten poslední zápas vyhrály a hodně nás to mrzelo po zápase. Byla to krásná sezona. Takovou už asi nezažiji,“ přibližuje Katarina Dudová. „Výjimečný ročník, který mi za mou volejbalovou kariéru utkvěl v paměti nejvíc,“ dodává.

Mistrovského titulu se přeci jenom dočkala. Předloni.

Mezitím vysokoškolačky bavily olomoucké fanoušky v pohárové Evropě.

„Byly to pěkné zápasy. Evropské poháry nebo Champions League se nehraje každý den. Pro každou hráčku je to něco víc, okusit tu atmosféru, zahraniční soupeře. Myslím si, že jsme odehrály dobré zápasy a klub s fanoušky na nás mohl být hrdý,“ přemítá bývalá slovenská reprezentantka Dudová.

Po letošním ročníku už dá své úspěšné hráčské kariéře s největší pravděpodobností poslední sbohem. A možná otevře novou, volejbalovou kapitolu, trenérskou.

„Nikdy neříkej nikdy. Já zatím nemám naplánováno, co bude za rok nebo dva. Ve škole toho mám hodně a nevím, jestli budu mít po jednom učení ještě dostatek energie se přesouvat na halu a trénovat znovu volejbal. Uvidíme, co bude. Nechávám to otevřené,“ uzavírá povídání Katarina Dudová.