Má trénink děti bavit? Na první pohled tahle otázka vypadá až hloupě a zbytečně. No jasne že jo. Proč by ten sport asi dělaly, kdyby je nebavil. Naprosto rozumím, ale podle mě je to trochu složitější. Jen pro upřesnění, teď píšu o dětech od kadetů výš. Po celou dobu mého aktivního sportování jsem trenéry rozděloval do dvou skupin. Baví /nebaví. Už vám to dochází? Nezní lépe třeba naučí/nenaučí? Vychová/nevychová? Vždyť cesta je jasná. Pokud chci hrát výkonostní volejbal, tak baví, nebaví tady nemá místo. Navíc se stále bavíme o tréninku. Jasně, někdo by mohl říct, že když to deti nebude bavit a my je nenadchneme, tak o ně přijdeme. Dost možná. Jenže co když vezmeme kule do hrsti a zkusíme trénink udělat plně funkční a zaměřený čistě na výkon. Prostě drill. Žádný kudrlinky.

Jednou mi jeden trenér řekl, a je jedno, že to nebyl volejbalista, že pokud chceš být v nějaké činnosti úspěšný, musíš ji zopakovat nejméně 10000x. Dává to smysl, ne? Pokud se něčemu soustavně nevěnuju, tak v tom asi nebudu dobrej. Pokud v tom nebudu dobrej, bude mě to bavit? Chápete, kam tím mířím?

Rok zpět jsem necelý rok strávil v Americe na Hermosa beach. Celé pobřeží LA je doslova kolébka beachvolejbalu. Není náhodou, že sem jezdí top hráči z celého světa a světe div se, je to tu plné těch nejlepších trenérů. Měl jsem tu čest jich pár poznat a trénovat pod nima. Nebyli to žádní nazdárci. Každý měl minimálně jednu olympijskou medaili jako trenér. Zkrátka osobnosti svého sportu. Navíc Brazilci. V čele nich stál Marcio Sicoli (majitel tří olympijských medailí, 1x stríbro s Shelda Bede
a Adriana Behar (BRA) a 2x zlato s Kerri Walsh).

Prezdívaný Mr. Miyagi. Znáte tu postavu z filmu Karate kid? Zkrátka tenhle frajer nás nechal dělat jeden stejný trénink skoro půl roku. Ano, čtete dobře. Půl roku. Kdo si myslíte, že byl první, kdo přišel s tím, že ho to nebaví. Jasně, byl jsem to já. Taky jsem býval ve skupině baví, nebaví. Přišel jsem po čtvrt roce, jestli nechce poradit nejaký cvičení, že ten stejný nahravačský trénink děláme už čtvrt roku. On mi odpověděl otázkou. Už ses tu nahrávku prstama naučil? Ne. Tak proč bys chtěl dělat něco jiného?Jeho odpověď otočila mé vnímání tréninku o 180 stupňů. Vzdyť je to tak prosté. Proč chceš dělat útok, nebo nedejbože obranu, když si to neumíš nahrát? Víte co? Já se to po půl roce jakž takž naučil. Díky tomu mě teď beach baví tak, jak nikdy předtím.

foto:  FB p1440