Kádr volejbalistek Olomouce doznal v letním období řady změn. Jednou z nich bych také příchod smečařky Lucie Nové. Ta se v sousedním Prostějově vypracovala mezi opory a do nového působiště přicházela s vizitkou čtvrté nejlépe bodující hráčky UNIQA extraligy žen. A čtyřiadvacetiletá rodačka z Kralup nad Vltavou potvrzuje, že to byl povedený tah.

V prostějovském dresu měla začít Lucie Nová svoji pátou sezonu na Hané, ale nakonec se stěhovala do sousední Olomouce.

„V Prostějově jsem měla ještě platnou smlouvu, ale cítila jsem, že bych po 4 letech už potřebovala nějakou změnu,“ vypráví Lucie Nová. „Do Olomouce jsem šla také s tím, že bych ráda ještě někdy zažila atmosféru Champions League. Tím, že klub souhlasil s účinkováním v nejvyšší evropské lize, věřím, že zkušenosti budeme chtít prodat i v české extralize a proto jsou ambice nejvyšší. Já osobně jsem zase chtěla začít trénovat se zahraničními hráčkami, a posunout se díky konkurenci výkonnostně výš,“ dodává.

Málokdo však ví, že všechno mohlo být úplně jinak. V červnu složila úspěšně bakalářské státnice na Masarykově univerzitě, kde vystudovala obor Regenerace a výživa ve sportu. Ve studiu chtěla pokračovat i nadále.

„Zprvu jsem se chtěla věnovat prezenčně studiu, na vysoké škole v Praze, ale s Olomoucí jsme se nakonec domluvili na podmínkách, které mi dovolily současně studium i profesionální volejbal,“ přibližuje odchovankyně pražského Olympu, který se s jejím jménem v létě také skloňoval.

V Olomouci si teď mohou mnout ruce, že vyšly sympatické smečařce s inženýrským studiem na ČZU v Praze vstříc.

„Trenér mi dovolil, kvůli studiu nějaké tréninkové úlevy, tak doufám, že i tuhle školu zvládnu dostudovat. Obor mě baví a navíc mi vyhovuje, že se nevěnuji pouze volejbalu, ale mám i nějaký jiný režim, i když je to někdy časově i psychicky náročnější,“ vypráví Lucie Nová, studentka oboru Výživa a potraviny.

Čechy rodačce z Kralup nad Vltavou, jak se dá vyčíst z jejích slov, neschází.

„Musím říct, že mým pátým rokem na Moravě už se skoro ani za holku z Čech nepovažuji. Čechy jsou krásné, vracím se sem ráda domů za rodinou, ale na Moravu mě to vždycky táhlo. Takže po přesunu z Prostějova jsem byla ráda, že na Hané ještě nějaký čas budu,“ hlásí Lucie Nová.

Ona a celý klub nyní žijí v nejistotě. Vládní opatření značně komplikují přípravu na vytouženou Ligu mistryň.

„Bohužel nemáme teď dovoleno trénovat společně v hale, což je pro volejbal nejdůležitější. Snažíme se udržet nějakým stylem v kondici, běháme venku, posilujeme, ale technický trénink se nahradit nedá. Moc mě to mrzí, protože od srpna na něčem pracujeme, snažíme se formu vygradovat právě k zápasům Ligy mistrů, a teď vlivem, do kterého nemůžeme zasáhnout, je samotný trénink nemožný. Ale nedá se nic dělat, tato sezóna bude nejspíš o tom, nějak se přizpůsobit. Doufám, že jenom tato sezóna,“ přeje si smečařka s reprezentačními zkušenostmi Lucie Nová.

Hanačky tak musely vyrazit ven, kde si osahaly míč na antukovém dvorci.  Smutné, ale krutá realita v přípravě Olomouce na nejprestižnější evropskou klubovou soutěž.

„Jak jsem už zmínila, opatření ovlivnit nemůžeme, i když se snažíme o schválení nějaké výjimky, vzhledem k blížícímu se zápasu Ligy mistrů. Uvidíme, jak to vše dopadne,“ povzdechne si Lucie Nová.

Vysokoškolačky mají před sebou velmi těžké soupeřky. Ruský gigant Dinamo Kazaň, se kterým už v nedávné minulosti bojovaly v CEV Cupu. Italská Novara, jež v italské Serii A válčí o nejvyšší příčky. Trio sokyň doplňuje polský mistr Chemik Police.

„Já osobně jsem z losu měla radost, i když se nám tím zkomplikoval úspěch v podobě možných výher, jsou to kluby s jakými si už jen tak nezahraji. Myslím si, že by to měly být hezké zápasy a hlavně na domácí atmosféru jsem se hrozně těšila. To je teď také zkomplikované, tím, že pokud se bude hrát, tak bez diváků, což je obrovská škoda,“ smutní čtyřiadvacetiletá Nová.

Vyhlídky Olomouce nebyly kdoví jaké, ale s plnou halou v zádech, cítila útočná posila šanci alespoň na dílčí úspěch.

„Než se vyhlásila všechna omezení, věřila jsem, že také díky domácí atmosféře bychom mohli myslet na úspěch v podobě vyhraného setu nebo dokonce zápasu. Určitě by nám diváci dokázali pomoct a táhnout nás za vítězstvím,“ mrzí Lucii Novou. „Bez diváků jsme si před přerušením ligy zkusily zahrát jeden zápas se Šternberkem a z mého pohledu tam ta druhá polovina chyběla,“ dodává.

Domácí extraliga stále stojí. Kluby a hráčky musejí být nyní pozitivní a věřit, že se soutěž brzo znovu rozjede. Lehce se to říká, těžko se to však vysvětluje sportovcům, pro které je to způsob obživy.

„Zrovna teď mám s pozitivismem trošku problém, ale věřit tomu musím. Kdybych přestala věřit, že to co děláme, má stále budoucnost. Bylo by to ještě psychicky náročnější, než je to teď. Kdy jen stále nevíme, jak se co vyvine,“ přibližuje situaci pohledem sportovce Lucie Nová.

Foto: web CVF.cz