Seriál o pokračování volejbalových kratochvilek naváže novoročním čtením o děvčatech z brněnského „Kéniku“. I v jihomoravské metropoli si totiž volejbalistky krátí svůj volný čas neotřelými zálibami: malováním, poslechem vážné hudby a sběrem lenochodů!

Navázání vztahu k malování a vážné hudbě nám více přiblížila rodilá Brňanka Silvie Stráská: „Můj nejoblíbenější předmět ve škole byla vždycky výtvarná výchova, takže se malování věnuji už od malička. Vážnou hudbu poslouchám už alespoň 4 roky a v posledním roce jsem si zamilovala chodit i na koncerty vážné hudby, ke které mě přivedla má rodina.  Je u nás všech velmi oblíbená.“

„K malování jsem se dostala díky té výtvarce ve škole,“ pokračuje tmavovlasá blokařka královopolské líhně, „ tento rok jsem začala malovat olejovými barvami na malířská plátna, která jsem dostala od mamky k Vánocům.“ Nenechte se ale zmást paradoxem: Sísa již čtvrtým rokem studuje brněnské sportovní gymnázium, kde je její náplní v rozšířené výuce tělocviku hlavně odbíjená.

Proč Sísu oslovila zrovna vážná hudba a malování? „Protože u toho můžu na chvíli vypnout a nemyslet na ostatní věci. Malování mě moc baví a uklidňuje,“ líčí. Největší radost Silvie má, když výsledek někomu ukazuje a jemu se její práce líbí. „Poslech vážné hudby mě také uklidňuje a uvolňuje,“ povídá a dodává, že jedním z jejích tajných snů je se naučit hrát na violoncello! Držíme palce!

Za to Denisa Pavlíková, královopolská opora na hlavním kůlu, se s námi podělila o její netradiční zálibu – sbírání věcí a upomínkových předmětů s lenochody!

„Úplně nevím, kdy přesně to začalo, ale bude to tak přibližně 5 let. Zhruba asi v té době, co jsem přišla do Brna,“ začíná vyprávět Denisa. „Přivedli mě k tomu kamarádi a rodina. Stále mi kupují nějaké věci s lenochody. Různé plyšáky, nádobí, šperky, povlečení. Už jich mám přibližně 15“, vysvětluje vysoká blondýnka, kterou s její spoluhráčkou Sísou spojuje nejen stejný tým a volejbal, ale také stejná střední škola.

Dlouhonohá smečařka s osmičkou na hrudi dodává: „Je dobré mít něco takového, co člověka symbolizuje a já mám zrovna lenochoda. Všichni mi najednou začali říkat, že jsem jak lenochod jak vzhledem, tak občas i chováním.“ Rodačka z Trutnova označuje podobnost s exotickým živočichem za devízu: „Vždy, když někdo vidí nějakou věc s lenochodem, tak mi to hned posílá se zprávou *jé to jsi Ty!“ A Denisa k tomu může jen s úsměvem dodat, že ji to pokaždé ohromně potěší :-)