Jak občas bývají losy v evropských pohárech na houby, letošní tahání soupeřů z pytlíku přineslo brněnským Šelmám soupeře více než zajímavého – kosovskou KV Dritu z Gjilanu. Kdo z nás by si řekl, že stráví příští dovolenou někde v Kosovu, že chce tuto zemičku, kterou přes polovinu států OSN ani neuznává, navštívit. Pravého Kosovana byste v této zemi hledali marně. Obyvatele zde tvoří z 88% Albánci a ze 7% Srbové a ačkoliv Kosovo sousedí hned s pravoslavným Srbskem, nejrozšířenějším náboženstvím je zde sunnitský islám. Pravidelné halekání, kterým muslimové svolávají své ovečky do městských mešit, se mnohdy dá jen těžko přeslechnout.

Kosovo je malá země v horách. Hlavní město Priština se nachází v nadmořské výšce 652 m. n. m. a je tak jedním z nejvýše položených hlavních měst Evropě. Profil hornaté krajiny potvrzuje i výška nejvyšší kosovské hory Djeravici 2656m.n.m., vedle které je naše Sněžka jen menším kopečkem. Kosovo je stát vnitrozemský, prý se autem dá projet za 2 hodiny. Země hraničí na jihu se Severní Makedonií a Albánií, na západě s Černou Horou a se Srbskem na severu a východě.

Přes nynější pro cestování nepříznivou dobu se Šelmy rozhodly pro přesun do místa dějiště autobusem. Leteckou dopravou by se jistě dalo do Prištiny přicestovat, další omezení se ale skrývala v opětovném testování a také v následném opuštění země. Z Kosova nelze vycestovat přes Srbsko, pokud cestovatel do Kosova přes Srbsko nevstoupil. Srbská vláda považuje vstupy do Kosova ze třetích zemí za ilegální. Pokud tedy cestující vstoupí do Kosova přes letiště v Prištině z Makedonie, Albánie nebo Černé Hory a bude chtít Kosovo opustit po zemi přes Srbsko, nebude na území Srbska vpuštěn, pokud hraničáři v cestovním pase najdou razítko některé z těchto zemí. Komplikované. A pro nás, kteří žijeme v schengenském prostoru, těžko pochopitelné.

Cestu tam dlouhou cca 1130 km, autem trvající hrubých 12 hodin, se Brňáci rozhodli rozdělit na dva úseky do dvou dnů: Brno – Bělehrad a Bělehrad - Gjilan. První den cesty, v pondělí, se cesta díky pečlivým kontrolám na maďarsko-srbských hranicích protáhla na slušných 9 hodin i s „čůrpauzama“. V Bělehradě čekal brněnské predátorky trénink ve stánku OK Vizury, kde mj. v dresu místních Sharks volejbalově vyrůstala i báječná Tijana Bošković.

V úterý dopoledne se hráčky vydaly na krátkou procházku do zaprášeného šedivého hlavního města Srbska. Počasí děvčatům příliš nepřálo a metropole v mlhavém oparu působila ještě omšeleji, než tomu je normálně. Cesta ale pokračovala dále. Brňanky čekalo překonání srbsko-kosovských hranic a celkem cca 6ti hodinová cesta. Milým překvapením byla perfektní dálnice, vlastně lepší než drncající tankodrom u nás v ČR, která vedla skoro až k samotným kosovským hranicím. Čím více se autobus k pomyslné čáře na mapě blížil, tím ubývalo benzínek a přibývalo prázdných odpočívadel s pouhými toi-toi budkami. Občas tedy nezbývalo, než zadřepnout ve vysoké trávě hned za protihlukovou stěnou.

Nepříjemné dvouhodinové čekání  na hraničním přechodu nás vykolejilo z dobrého naladění, které nás cestou doprovázelo. Srbové kontrolovali pasy a dávali již výše zmíněné nezbytné štemply, kosovští se s naším vstupem nechtěli jen tak bezbranně smířit. Prvně pochtívali potvrzení z ministerstva, že se jedeme účastnit dvojutkání evropského poháru. Poté zabavili naše lékařské zprávy s potvrzením negativních CRP testů a vyhrožovali, že nás otestují znovu.  Poté následovala kontrola pasů – všichni ven z autobusu k okénku, poté zase všichni zpět. Policistovi, který si v budce pod vousy něco brblal albánsky, nikdo neporozuměl ani slovo. Informace pro lingvisty: albánština, kterou se v Kosovu mluví, patří do jazykové skupiny indoevropských jazyků, do větve jazyků illyrských (tzv. sporných). Mezi tyto jazyky se řadí ještě např. řečtina nebo turečtina. Pro příklad z praxe často užívané slovíčko „faleminderit“ – co byste z něj odvodili za význam? My, Slované, bohužel těmto jazykům neporozumíme ani ň... Po dvou hodinách tohoto představení a nesmyslného čekání ještě přišla paní s rouškou na půli žerdi, lékařským pláštěm, elektronickým teploměrem a všem změřila teplotu. Jelikož všichni museli v buse sedět s dvoumetrovým rozestupem, nikdo z nás netušil, jaké hodnoty paní vlastně naměřila. Asi nic zvláštního, jelikož nás 5 minut po její kontrole našich teplot konečně nechali vstoupit do země, kam většinou vlastně nikdo ani příliš vstupovat nechce.

Samotné zápasy v Gjilanu si byly navzájem velmi podobné. V hale byla ukrutná zima, kterou se místní snažili mírnit naftovými agregáty, které sice vytvářely nějaké teplo, ale také ohromná oblaka zplodin. Když pak člověk vstoupil do haly, byla mu opětovně změřena teplota, a připadal si jak ve věhlasném tanečním klubu Bastila za mlhovou clonou. Rozhodčí pískali korektně, soupeřky byly šikovné, malé a mladé, nebojácné, svá těla nastavující nevyzpytatelným bombám, které ale pravidelně a mnohdy nekontrolovaně dokázaly zpracovat. Jihomoravanky si tedy z Kosova odváží dvě nekompromisní vítězství 3:0 a postup do dalšího kola poháru CEV.

Být ženou v Kosovu by ale zcela jistě žádná z Češek nechtěla. Průměrná mzda činí zhruba 400 eur. Ano, píši měnu euro i přesto, že Kosovo do EU přijato nebylo. Mnohé praktiky zaměstnavatelů vůči ženám obsahují nejen smluvní práci, ale i jistou práci navíc, o které se nemluví. To vše navzdory tomu, že v čele země stojí žena prezidentka. Třeba se bude brzy blýskat na lepší časy. Situace se zlepšuje, na kvalitu života v Česku ale nedosahuje.

Po čtvrtečním večerním zápase nás čekala večeře a noc strávená na kolech našeho milého autobusu, 16ti hodinová cesta před námi. V nepříjemném očekávání jsme ještě o půlnoci před kosovsko-srbskými hranicemi mírně dezinfikovaly ryze českou bylinnou Becherovkou Lemondem od kapitánky Soni, po hranicích stejným mokem oslavovaly vcelku rychlý a bezproblémový vstup do Srbska. S citrónovou chutí na jazyku jsme obalené do dek zavíraly oči a těšily se na poslední pomyslný nesympatický milník – maďarské hranice a vstup zpět do vytouženého Schengenu. V osm ráno se zadařilo a my se po týdnu mohly cítit zase skoro jako doma.

Zdroje:

Foto: VK Šelmy Brno, Matouš Müller

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Kosovo – Wikipedie