Druhý titul: „Konec“ to umlátil

Ilustrační Foto: Moravskoslezský deník.cz

K dalšímu poháru pro mistra Extraligy ostravští dokráčeli až v roce 2006. Byla to vlastně „doublová“ sezóna, ostravským se kromě ligy podařilo dosáhnout triumfu v Českém poháru. Od roku 2003 se měnil název klubu na VK DHL Ostrava, důvodem bylo propojení firem Danzas a DHL v jednu.  Za těch třicet osm let se ostravský tým dokázal k zisku cenného kovu několikrát přiblížit, ale vždy z toho bylo pouze nepopulární „bramborové“ čtvrté místo.  V týmu před sezónou došlo k několika změnám. Na post smečaře přišel Američan z Havaje Tony Ching. Z Jihostroje přišel na nahrávku Ondřej Kust, držitel bronzové medaile z mládežnického Mistrovství Evropy. Jako smečař přišel posílit řady Ostravy Přemysl Kubala, vynikající „beachař“ a všestranný hráč, jindy blokař, ovšem celou sezónu laboroval s bolavým ramenem. Tou největší zbraní byl bezesporu třiadvacetiletý univerzál David Konečný, letovický rodák, který dostal svojí první velkou příležitost v mužském volejbale a zhostil se jí parádně. Mistrovská sezóna nastartovala jeho skvostnou kariéru. „Konec“ jak zní jeho volejbalová přezdívka, mlátil do servisu i útoku a famózní jízdu odneslo ve finále Extraligy Kladno a v Poháru liberecká Dukla. V následujícím roce „Konec“ s Ostravou okusil Champions League, kde ve dvojzápase play-off okouzlil francouzský tým z Tours, kam následně přestoupil a strávil tam dlouhých devět let.  Speciální pocity evokoval zisk titulu trenérovi Tomášovi. U prvního titulu byl jako hráč, teď na něj dosáhl jako trenér. Bujaré slavení „mistrovské“ jízdy zažilo během oslav i tradiční „párty“ místo, vyhlášená Stodolní a určitě bylo co slavit. V ročníku 2006/2007 se DHL zúčastnilo Ligy mistrů a dokázalo postoupit do vyřazovací části, kde jim v prvním kole vystavilo stopku francouzské Tours VB po dvou prohrách 1:3. Už dlouhou dobu se jedná o jediný takový úspěch českého volejbalu v Champions League.

Mistři 2006- Foto: Zlatá Kniha volejbalu

Nečekaní mistři

Mistři 2013- Foto: Isport.cz

Do ročníku 2012/2013 se ostravské DHL dostalo do finále dvakrát. V obou případech podlehlo Českým Budějovicím. To jsou dvě stříbra plus bronz v roce 2009. Finálové složení v roce 2013 mělo však napůl překvapivé složení. České Budějovice, dlouhodobě silný tým české extraligy, skončil v základní části na druhém místě a v prvním i druhém kole play-off zvítězil přesvědčivě čtyři nula na zápasy. Nejprve to odnesl brněnský a pak příbramský klub. Z pohledu Jihostroje zbýval jeden jediný krok k Poháru, to by ovšem nesměl narazit na rozjetou „Ovu“. Ostrava vstupovala do play-off z pátého místa. V prvním kole vyřazovací části narazili svěřenci trenéra Šmejkala na Zlín, který přehráli poměrem čtyři dva na zápasy. Stejným poměrem dopadla i semifinálová série, když na straně poražených skončila favorizovaná Dukla Liberec. Je důležité zmínit, že Jihostroj obhajoval první místo z předešlé sezóny. Finále bylo jistě zajímavou sportovní událostí. Hráči ze severu Moravy měli jistě motivaci svého finálového soka přehrát a oplatit mu tak porážku ze semifinálové série předešlé sezóny.  Ostravští se k Poháru pro mistra dostali po vítězství v sérii, když v šestém zápase před domácími fanoušky, kteří seděli skoro až u stropu, zvítězili v pátém setu 19:17. V tomto setu domácí zaostávali za Budějovicemi už 9:13, ale jejich dravost je dovedla k obratu a zisku zlaté medaile. Velkou měrou k tomu přispěl univerzál Peter Michalovič, tehdy třiadvacetiletý slovenský reprezentant, chytil neskutečnou formu v play-off a jeho bodové zisky se v mnoha zápasech blížily hranici třiceti. Po sezóně odešel hrát do italské A1. V posledním finále dosáhl na úctyhodných třicet šest bodů, ale paradoxně nebyl zakončovatelem poslední akce utkání. Tím se stal překvapivě domácí nahrávač Zdeněk Haník junior, ač menšího vzrůstu, tak si nad sítí „vyšlápl“ na Tomáše Filu a zablokoval jeho útok. Hned po dopadu míče se zdálo, že hala Sareza snad radostí vyletí do vzduchu.  „Rozjely“ se vítězné oslavy, které se protáhly na několik dnů. K zisku titulu se přidala i možnost startu v prestižní Lize mistrů v dalším roce.

Muserskiy v Porubě

Foto: Moravskoslezský deník.cz

Právo startovat v prestižní Champions League ostravské VK s radostí využilo. Byla to jejich druhá účast v nejprestižnější evropské klubové soutěži za posledních deset let. Skupina byla velmi těžká. Sešli se v ní budoucí vítězové z ruského Bělgorodu, belgický Nooliko Maaseik a řecký Pireus. Shodou okolností v Lize mistrů ten samý ročník startovaly i České Budějovice. Svěřenci trenéra Šmejkala nemohli startovat ve své domácí hale a museli se na zápasy skupin přesunout do hokejové arény v Ostravě-Porubě. Na všechny tři duely na zimní stadion zavítalo kolem tisícovky diváků, kteří chtěli vidět volejbalové hvězdy v přímém přenosu. Tou asi největší byl dvě stě osmnáct centimetrů vysoký Dmitriy Muserskiy, ruský blokař původem z Ukrajiny, předvedl své umění ostravskému publiku. Bohužel pro „Ostraváky“ byli soupeři ve skupině nad jejich síly, a tak ze šesti zápasů se jim povedlo uhrát pouhý jediný set, a to proti Pireu. V tuzemské extralize dosáhl tým na páté místo po základní části a i páté celkově, když v prvním kole vyřazovací části nestačil na příbramské kocoury v sedmém rozhodujícím zápase na domácí palubovce.

„Plzeňské vítězství“ a „vykoledovaný“ bronz

Bronz 2019 Foto: Jaroslav Obsadný- Facebook VK Ostrava

Poslední zisk Slezanů v Českém poháru se datuje k dvacátému pátému únoru roku 2015.Přesně šedesát sedm let od komunistického převratu v Československu a v den, kdy univerzál hájící barvy Ostravy, Matěj Šmídl, dosáhl plnoletosti se kolektiv kolem Zděnka Šmejkala postaral o velké překvapení, když ve finále Poháru porazil favorizovanou libereckou Duklu 3:1 na sety. Final four se konalo v Plzni a mělo dobrou diváckou kulisu. Po vydřeném vítězství mohli ostravští k oslavám využít velkou měrou vyhlášené plzeňské pivo, kterého je všude kolem plno. Paradoxem však zůstává fakt, že i přes zisk Poháru se Slezanům nepovedlo dostat do play-off , když skončili dva body za posledním postupovým místem. V nadcházející sezóně (2015/16) proběhla silná vlna neshod ve vedení klubu, které se během soutěžního ročníku muselo měnit. Vše se nakonec srovnalo a klub mohl dále fungovat v nejvyšší soutěži. V soutěžním ročníku 2018/2019 hráči ze severu Moravy se do vyřazovací části dostali ze čtvrtého místa a slavili bronzové medaile. Na začátku sezóny to nevypadalo nijak růžově. Ostravským se nepovedl začátek Ligy, potáceli se na dně tabulky. Kolem Vánoc ovšem zapnuli a vyhoupli se až na čtvrtou pozici. V play-off už to byla jízda. V prvním kole si poradili s Karlovými Vary tři nula na zápasy. Následovalo semifinále s Jihostrojem a prohra v sérii nula tři. Avšak v „bronzové sérii“ zabrali a nad kladenskými Orli zvítězili dva nula na zápasy a mohli slavit cenný kov. Stalo se tak na Velikonoční pondělí roku 2019. Jedná se o poslední medailový úspěch VK Ostrava. Nechme se překvapit, co zajímavého nám přinesou další extraligové roky.

Vladimír Mikulenka