Volejbal v srdci průmyslu

Jak zpívá písničkář Jarek Nohavica v jedné ze svých písniček:“ Ostrava je kraj razovity“. Myslím, že to vystihuje povahu kraje, ve kterém je Ostrava (lidově Ova) posazena. Moravskoslezský kraj byl odjakživa znám pro svoje zapojení do průmyslu a v nedávných dobách byl tahounem těžkého průmyslu. To ale neznamená, že v takovém místě si lidé nenajdou čas na sport. V Ostravě vzniklo mnoho sportovních klubů. Patrně nejznámějším je slavný Baník Ostrava se svojí dlouholetou tradicí. I hokej zde má svůj klub, který momentálně nese jméno HC Vítkovice Ridera. Volejbal ovšem nemohl být upozadněn a v této sportovní společnosti má taky svého zástupce. Je jím klub VK Ostrava hrající své zápasy ve sportovní hale Sareza v Hrušovské ulici v ostravské čtvrti Přívoz. Klub, který v průběhu let měnil několikrát svoje jméno, ať už z důvodu politických nebo za to mohla změna sponzora. Klub, kterým prošla spousta skvělých hráčů, vyprodukoval spoustu dobrých odchovanců má momentálně za sebou 81 let působení na české volejbalové scéně. Jak tato „volejbalová Odysea“ začala, se vám pokusí přiblížit následující článek. Tak pojďme na to!

Začátky

Prvopočátky volejbalu na Ostravsku musíme hledat v průběhu 2. světové války. Tehdy vznikl v obci Radvanice sportovní oddíl SK Radvanice. Zajímavostí je, že obec byla známá pro pivovar a lihovar, které se tu nacházely, i jako místo jednoho z černouhelných dolů v okolí moravskoslezské metropole. V roce 1941 byla obec připojena k Moravské Ostravě a její součástí je dodnes. V roce 1941 dostal Antonín Nogol, evangelický farář a všestranný sportovec, nápad založit oddíl odbíjené ve své rodné vísce Radvanice. Hned v roce svého založení získali radvaničtí hráči titul z přeboru Ostravy a do vitríny přidali historicky první volejbalovou trofej. Poté přišel v roce 1943 úspěch na protektorátním mistrovství, kdy se radvanický celek umístil v TOP 5 celého šampionátu. Po skončení války chtěl radvanický klub startovat v nejvyšší soutěži, ovšem nemohl si to finančně dovolit. To byl důvod, proč se hráči i s vedením oddílu přesunuli do klubu SK Slezská Ostrava. Udělejme teď odbočku k zakladateli Antonínu Nogolovi. Rodák z Radvanic se narodil do katolické rodiny. Sám vystudoval Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Vášnivý hráč volejbalu a dlouholetý československý reprezentant získal stříbrnou medaili na ME 1950 v Sofii. Až do svých čtyřiceti tří let poskakoval po hřišti. Potom se adaptoval do role trenéra jak žen tak i mužů. Antonín Nogol byl bezpochyby člověk, který založil tradici volejbalu v Ostravě.  V roce 1948 klub přešel z SK do nové instituce s názvem Sokol Vítkovice.

Tým SK Radvanice Foto: Zlatá Kniha volejbalu

Cesta k prvnímu titulu

Po přechodu do vítkovického Sokola byl nejlepším výsledkem páté místo na republikovém finále v Jilemnici v roce 1950. Další sezóny klub padal do útlumu a od roku 1957 začal takzvaně „pendlovat“ mezi první a druhou nejvyšší soutěží. Stálý návrat do nejvyšší soutěže se podařil v roce 1963. V období 1966-1971 patřil tým vždy mezi čtyři nejlepší v republice. Největší dosavadní úspěch přišel v roce 1968 a tím byl zisk titulu pod trenérem Zdeňkem Volným. Klub tehdy nesl „správný budovatelský“ název a to TJ VŽKG (Tělovýchovná jednota Vítkovické železárny Klementa Gottwalda). Jednalo o první medailový úspěch v historii klubu, ale zároveň to byla na dlouhých třicet osm let jediná získaná medaile.

Mistři 68´-TJ VKŽG, Foto:Zlatá Kniha volejbalu

Léta nejistoty

Do roku 89´ byl klub vždy ten pověstný kousek od zisku cenného kovu, ale ten mu pořád unikal. Navíc v devadesátých letech ulehla na tým finanční krize. Trenérem v té době byl Jaroslav Tomáš, legenda československého volejbalu (v roce 1984 nejlepší hráč italské série A1). V roce 1999 dva roky před ME konaném právě v Ostravě přišla „rána“ vůbec nejbolestivější. Problémem byla totiž špatná finanční situace v podniku Vítkovické železárny, které byly hlavním sponzorem volejbalu. V té době byl sportovním ředitelem Lubomír Jakubíček, který na konci dubna musel předstoupit před hráče a promluvit o možném konci ostravského celku v extralize a to i přesto, že Ostraváci skončili na třetí pozici v Českém Poháru a udrželi si právo startovat v nejvyšší soutěži i v sezóně 1999/2000.  Hráči nedostávali výplaty a museli si sehnat nějakou dočasnou práci mimo volejbal. Finanční krize například zkazila příchod nahrávače Jaroslava Škacha, který zakotvil v Německu, kde nakonec strávil úctyhodných třináct sezón. Vše se však k dobrému obrátilo. Klub nezkrachoval a mohl pokračovat v extraligovém působení. Velkou měrou se o to zasloužili tehdejší primátor Ostravy Evžen Tošenovský (jako bývalý volejbalista má k volejbalu blízko) a také František Kopecký, bývalý reprezentant a politik, rodák z Vítkovic. V neposlední řadě funkcionáři Milan Wagner a Jiří Stojar, generální ředitel firmy Danzas specializující se na přepravu. Stojarova firma se stala hlavním podporovatelem klubu a na nějakou dobu nesl název VK Danzas Ostrava. V extraligovém ročníku 1999/2000 musel však kolektiv trenéra Jaroslava Tomáše zabojovat o udržení v baráži. Všechny dluhy byly naštěstí umořeny a klub mohl fungovat dál.

Autor: Vladimír Mikulenka