Když zamíříte z Ostravy více na sever než na východ, tak dorazíte do Polska, do Gliwic. Je to ze sportovní haly na Varenské necelých 77km. Po zdolání této trasy se na Vás v ulici Siemińskiego usměje dlouhonohá sympatická zmrzlinářka. Bývalá kapitánka české reprezentace Ivana Plchotová pověsila nákolenky po 25 letech na hřebík a vrhla se do vlastního podnikání: „Poláci milují zmrzlinu, Itálii a Čechy, takže dokonalá kombinace na úspěch,“ vypráví 192cm vysoká blokařka, která si tenisky v nejvyšší polské soutěži zavazovala celkem 6 sezón: v Dabrowe Górniczi a v Muszyně. Z Ostravy, kde volejbalově vyrůstala, ač pochází z jihomoravských Hustopečí, to k nynějšímu profesnímu působišti nemá daleko.

Kapitánka českého národního týmu žen Ivana Plchotová

Není náhoda, že zrovna o Ivaně začíná tenhle článek. 29. října 2010 bylo oficiálně zahájeno Mistrovství světa žen v Japonsku a český národní tým v čele právě s Ivanou v tento den přesně před deseti lety nastoupil ke svému prvnímu zápasu proti Holandsku ve skupině B.

Docela jasně jsme prohráli 3:0. Holanďanky oplývající kráskou Manon Flier na postu diagonální hráčky, která by svým vzhledem i jménem skvěle zapadla do novely Vítězslava Nezvala, předvedly celistvý výkon bez větších výkyvů. V týmu dominovala také levoruká smečařka Maret Grothues, která na závěrečném ceremoniálu získala cenu pro nejlépe podávající hráčku turnaje, sama v následujících sezónách táhla pod Giovannim Guidettim nizozemský RD jako kapitánka. To byl pro nás rychlý a také vlastně docela krátký rozjezd.

Na tento nepříznivý vstup ale česká děvčata rychle zapomněla. Hned následujícího poledne je čekal zápas s jedním z aspirantů na medaile, s Brazilkami. V hledišti zněly bubny vydávající rytmus samby, usmívající se fanoušci ve žluto-zelených trikotech sympaticky fandili nejen svým hvězdám Sheille a modelingu se věnující Jaquelin, ale i dobrému volejbalu. A dobrý volejbal to byl. Po ukrutném boji o každý míč se nám podařilo Brazilkám urvat bod těsnou prohrou v tiebreaku. To se před námi začínala blýskat forma. Hrát s Brazílií tiebreaky se jen tak nepoštěstí i mančaftům, ve kterých rezonují zvučnější volejbalová jména než v našem nároďáku. Jihoameričanky pak v základní skupině žádný jiný set neztratily. O to cenněji se náš částečný skalp jevil.

Oslava vítězného míče v zápase proti Brazílii, zleva: Helena Havelková, Julie Kovářová-Jášová, Kristýna Boulová-Pastulová, Lucie Mühlsteinová, Šárka Démar-Barborková, Aneta Kocmanová-Havlíčková

Třetí utkání v pořadí bylo bojem kdo s koho. Hráli jsme s Portorikem a vítězství nás mělo posunout do jistot účasti v návazných skupinách turnaje. Portoričankám jsme nedaly šanci, ač na hřišti své vysoké útočné kvality potvrzovala  Aurea Cruz, která za svou kariéru nahlédla do nejvyšších lig Itálie nebo Ázerbájdžánu. Nepříjemný zápas plný nervozity jsme ale bez připuštění komplikací odehrály suverénně na 3:0, kdy jsme soupeřkám jen jedenkrát dovolily překonat hranici 15 bodů. Koncentrace na toto utkání byla z naší strany maximální a vyplatila se.

Highlight základní skupiny byl ale ještě pořád v plenkách. Urodil se v podvečer 2. listopadu v zápase proti Itálii. Dvě těsné koncovky jsme proti děvčatům v modrém ztratily v koncovkách (25-27 a 27-29). Mnozí předjímali, že je vymalováno a zápas vlastně ztracen. Ale nebylo. Italkám začal docházet dech a hlavně jejich sebestředná sebejistota. Následující dva sety ztratily, stejně jako my předtím, v koncovkách (25-23, 25-22) a šlo se na vabank do zkrácené sady. Ještě dnes mám před očima matchball, který rozhodl tu těsnou koncovku: naše přihrávka těsně letí na prvou přes. Nad ní se jako Poseidon z modrých pěnivých vln vynořuje Simona Gioli nachystaná svou otejpovanou rukou, která svou mohutností připomínala spíš robotí pracku než křehkou dlaň něžné dámy, tento míč zpečetit. Ale i mistr tesař se někdy utne. Gioli pohrdá nachystanou příležitostí a netrefenou plachtou posílá míč do těsného zámezí za naši základní čáru. Je konec. Italky po dvouhodinovém boji porážíme v 17-15 v tiebreaku. I dnes je těžko tomu uvěřit. Jeden večer se nám podařilo nechat pod našimi jmény na mezinárodní významné akci volejbalové osobnosti jako Francesca Piccinini, Eleonora Lo Bianco, Serena Ortolani, Simona Gioli, Antonella del Core, Valentina Arrighetti i Paolu Cardullo, která je sběratelkou ocenění pro nejlepší libera jak na Olympijských hrách v Londýně, tak dvou ročníků Ligy Mistrů. Skvělý, nepopsatelný pocit.

Vítězná radost Šárky Démar-Barborkové a Anety Kocmanové-Havlíčkové

Poslední zápas skupiny proti Keni byl jednoznačnou záležitostí. Keňanky hrály živě a silově, zatlačit nás ale nedokázaly. Po setech 25-20, 25-15 a 25-20 jsme měly velice nadějně nakročeno do dalšího průběhu turnaje MS. Po příjemném pobytu v Hamamatsu jsme se letecky kolem zasněženého vrcholku hory Fudži přesunuli do několikanásobně větší Nagoji.

Po vynikajícím začátku a slibně naladěné formě jsme v Nagoji narazily 6. listopadu na suverénně hrající Američanky, které nás během zápasu nenechaly ani nadechnout. Výsledné skóre 0-3, sety 20-25, 20-25 a 13-25 korespondují s výkony neohrožených legend Logan Tom, Destiny Hooker, Foluke Akinradewo nebo Stacy Sykory. První a poslední jmenované získaly ocenění pro nejlepší přihrávající a nejlépe bránící hráčku v poli. Američanky ve finálových zápasech nakonec vybojovaly velice solidní bramborové medaile.

Když zní česká hymna, zleva: Šárka Démar-Barborková (2), Anna Kallistová (9), Tereza Trentani-Vanžurová (13), Martina Bönischová-Útlá (18), Helena Havelková (16), Šárka Sklenářová-Melichárková (8), Lucie Mühlsteinová (14), Michaela Pláteníková-Jelínková (11), Kristýna Boulová-Pastulová (3), Aneta Kocmanová-Havlíčková (4), Julie Kovářová-Jášová (5), kapitánka Ivana Plchotová (17)

I další zápas s Němkami, se kterými jsme se několikrát utkaly v přípravě a přesně věděly, čím nás mohou přehrát, byl výsledkově i bodově chudý. Prohra 0-3 a celkový zisk 41 bodů našeho družstva mluvily za vše. Víc komentářů netřeba. Němky tehdy vedl renomovaný Giovanni Guidetti, nynější držitel cenných kovů z evropských šampionátů, World Grand Prix či Evropské ligy. Ve družstvu našich západních sousedek by nám určitě byly povědomé Corina Ssuschke, Saskia Hippe a Kathleen Weiß, které nastupovaly za VK Prostějov. Mezi FIVB heroes se řadila Margareta Kozuch, která nyní obývá písečné duny s olympijskou vítězkou z Ria Laurou Ludwigovou. Turnajovou blokařskou jedničku si odnesla tehdejší  kapitánka Němek Christiane Fürst.

Ani vyrovnaný zápas s Kubou nás nenakopl na vítěznou vlnu. Kubu jsme potrápily, ale vítězství si neodnesly. Odnesly jsme si zklamání z těsné prohry 1-3 (22-25, 30-28, 22-25, 23-25) s mužským silovým volejbalem, jenž mohutně skákající Kubánky v Japonsku produkovaly.

Smutným zakončením byl i poslední zápas proti Thajkám a jejich svižnému, na milimetr přesnému, kombinačnímu a překvapivému pojetí odbíjené. Prohra 1-3, po prvním jednoznačném setu v náš prospěch, pro nás byla nešťastnou tečkou za skupinou F pořádanou v Nagoji. Na senzační výsledky i hru z Hamamatsu se nám absolutně nepodařilo navázat a z mistrovství světa jsme odvážely zachmuřelé dělené 15. místo.

Jeden z maskotů Mistrovství světa v Japonsku 2010 - Boonus

Ohlédnutím po 10 letech od konání turnaje jsem pověřila osoby tehdy v českém RD nejpovolanější – hlavního trenéra Jiřího Šillera, stejně jako v úvodu zmíněnou kapitánku se lvíčkem na prsou Ivanu Plchotovou.

Na jaké zážitky z MS v Japonsku nejraději vzpomínáš? S jakým očekáváním jsi na turnaj MS odjížděl/a?

Šiller: Já moc nevzpomínám, moc se nedívám nazpátek. Ale pár věcí přece jenom...byl to krásný zážitek, setkání s nejlepšími volejbalistkami a nejlepšími volejbalovými trenéry té doby. Určitě si vzpomínám na naše vítězné zápasy v základní skupině, kterou jsme prošli neuvěřitelně, kdy jsme dokázali potrápit i Brazílii. Ve 4. setu jsme dotahovali 17-19 a Barbuska (Šárka Démar-Barborková pozn. red.) řekla: „Teď vyhrajeme!“ a do té doby se to zlomilo. Matchballový time-out proti Italkám, to bylo skvělé. Vítězství proti Portoriku byla paráda. Příjemná atmosféra na hotelu, ve družstvu, všichni chtěli předvést nejlepší výkony. Vzpomínám si na kimona na chodbách, na neuvěřitelně sladký ananas na rautech, kde jsme se stravovali. Všechno probíhalo tak, jak asi mělo. Na druhou stranu druhá půlka našeho vystoupení nebyla povedená a dodnes mi nejde do hlavy, jak v průběhu vlastně dvou dnů mohla odejít tak dobrá forma. Určitě jsme asi také měli dopředu vědět, že se na ženách mohou podepsat ty jejich problémy takovým způsobem. Nyní, po uplynulých 10 letech můžu říct, že to, co jsme předváděli v základní skupině, je asi to nejpozitivnější, co mě těšilo a dodnes na to vzpomínám. To je nejsilnější zážitek z Japonska. A na ty desetihodinové lety, při kterých jsem nemohl usnout a nepomáhal ani Honza Chodec alias Johnie Walker, tak na to chci radši zapomenout.

Plchotová: Já nejraději vzpomínám na zápas s Itálií a Brazílií. Vybavuji si také výbornou rýži a volné chvíle, kdy jsme se mohly projít a vidět japonský život. Byla jsem mega šťastná, že se MS vůbec zúčastníme. Po postupu ze skupiny jsem čekala, že dosáhneme na více než na dělené 15.-16.místo. Ale i tak to byl nejhezčí turnaj v mé kariéře.

Hlavní trenér Jiří Šiller dává pokyny Julii Kovářové-Jášové a Lucii Mühlsteinové

Jak bys vystoupení české reprezentace zhodnotil/a s odstupem 10 let?

Šiller: Ve družstvu byla spousta vynikajících hráček jak v základní šestce, tak i mimo ni. Ten mančaft mohl a měl dosáhnout lepších výsledků nejen na MS ale i na ME, potenciál bohužel nedosáhl svého maxima. Nevím, jestli se to v příštích několika pěti deseti letech ještě povede mít tolik dobrých hráček, které byly tenkrát v tomto týmu, a je jedno, na kterou pozici se podíváme.

Plchotová: S odstupem 10 let musím s hořkostí přiznat, že tento výsledek na MS a vítězství v Evropské lize v roce 2012 byly poslední mezinárodní výkony, za které se český ženský volejbal nemusí stydět.

Kristýna Boulová-Pastulová a Lucie Mühlsteinová v zápase proti Holandsku

Takřka 3týdenní pobyt v exotickém Japonsku v nás zanechal spoutu drobných mžitek. V zemi vycházejícího slunce se nenašel nedochvilný a naštvaný domorodec. Všichni se k sobě navzájem chovali uctivě, zdravili se mírným ukloněním "ohayō gozaimasu" nebo "konnichiwa". V neokoukaných šintoistických chrámech vždy dýmil svazek vonných tyčinek, jehož kouř měl prý omlazující, ozdravující a zkrášlující účinky. Místní gejšy opravdu nosily dlouhé úzké sukně, ve kterých obuté v žabkách s ponožkama cupitaly rychlým a krátkým krokem. Banánovníky a bambusy zde rostly jako houby po dešti. Všudypřítomně spřádali pavučiny na naše poměry docela velcí, kostnatí, žluto-černě pruhování pavouci. Na hotelu jsme měli k dispozici erární kimona na spaní, stejně jako v každé koupelně sadu malých bílých ručníčků, které ale nesloužily (jak jsem si prvně naivně myslela) k hygienickému utírání obličeje, nýbrž k pečlivému vysušení čerstvě umytých hýždí.

Volejbalové dobrodružství v zemi vycházejícího slunce se neobešlo bez pekelných příprav počínajících ve snaze o předcházení jetlagu (cestování v čase do budoucnosti o 7 hodin) brzkými ranními tréninky v Brně na Vodove v čase mezi 7-9 hodinou ranní. Ani cestování se nevyhnulo komplikacím typu vyprodané A-380 do Tokia a nás neminulo 5hodinové čekání na přebookování sedadel a nocleh na frankfurtském letišti. Kvůli odloženému letu jsme propásli i navazující let do Hamamatsu a otestovali místní courák, který cestující do svých útrob vpouštěl pouze pomocí magnetických karet. Tak omamné, pokrokové, nevšední! Z vytuněného couráku jsme se klimbajíc přeploužili do bájného šinkanzenu, který nás po 15 hodinách bdění svým rychlým startem ukolébal k okamžitému spánku. Jak se budovy a zahrádky za okénkem při té neuvěřitelné rychlosti dokázaly tak rychle míhat. Po příjezdu do Hamamatsu následovala osvěžující procházka, aklimatizační trénink, večeře a dvanáctihodinové kóma.  Nezapomenutelné bylo také přátelské utkání proti místnímu týmu juniorů. Trenéra poslušně poslouchali na slovo, po zápase se uctivě ukláněli jak nám, tak svému kouči. Arigató!

Ohlednutí za japonským vystoupením zakončíme odkazem na úvod článku, a sice vzkazem pro trenéra Jiřího Šillera od kapitánky Ivany Plchotové: „Pane trenére, otevřela jsem si zmrzlinárnu, spíše je to Gelato Italiano a daří se nám dobře :-) Kdybyste se za mnou někdy v budoucnu chtěl stavit, určitě dorazte do Gliwic, je to docela blízko českým hranicím. Příchutě zmrzlin často obměňujeme, ale určitě pistáciová, která ukradla srdce všem Gliwičanům, nebo čokoládová s rumem a kousky čokolády, by Vám mohla chutnat. Přes léto mám výborné sorbety z čerstvého ovoce (jahodové a malinové se prodávají nejvíce). Jestli byste raději něco nevšedního, tak bych doporučila příchuť gorgonzola s medem a vlašskými ořechy, nebo dýňovou s likérem Amaretto a sušenkami amaretti. Budu se na Vás těšit!"

Horní řada zleva: Martin Walter - manažer, Jiří Šiller - hlavní trenér, Ondřej Marek - asistent trenéra, Šárka Démar-Barborková (S), Ivana Plchotová (B), Kristýna Boulová-Pastulová (B), Martina Bönischová-Útlá (S,U), Aneta Kocmanová-Havlíčková (U), Helena Havelková (S), Anna Kallistová (B), Jiří Gottwald - vedoucí družstva Dolní řada zleva: Martin Gallus - statistik, Eliška Konečná-Šmídová - fyzioterapeutka, Michaela Pláteníková-Jelínková (N), Tereza Trentani-Vanžurová (S,U), Julie Kovářová-Jášová (L), Šárka Sklenářová-Melichárková (S,L), Lucie Mühlsteinová (N), MUDr. Martin Scheichl - lékař

Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/2010_FIVB_Volleyball_Women%27s_World_Championship

http://www.fivb.org/en/volleyball/competitions/worldchampionships/2010/women/

foto: http://www.fivb.org/en/volleyball/competitions/worldchampionships/2010/women/